"A my komunisté se učíme z babického zločinu, učíme se ještě více nenávidět třídního nepřítele, učíme se ještě lépe bít ho a zároveň se učíme ještě více milovat socialismus."

(Rudé právo, 20. července 1951)   

pravděpodobný průběh událostí

V pondělí 2. července 1951 vnikli kolem 22.30 do budovy místní školy v Babicích dva ozbrojení muži - Ladislav Malý (*1920) a Antonín Mityska (*1927). Zbylí dva (sourozenci Antonín a Stanislav Plichtovi) hlídali před školou.

V přízemí školy, v kanceláři místního národního výboru, v tu dobu pracovali na pololetních hospodářských výkazech řídící učitel Tomáš Kuchtík (předseda místního národního výboru a předseda místní organizace KSČ), lesní dělník Josef Roupec (místopředseda MNV a člen KSČ), skladník družstva Jednota Bohumil Netolička (pokladník MNV a člen KSČ) a tesař František Bláha (předseda místního Akčního výboru Národní fronty).

Malý s Mityskou, ozbrojení samopaly, donutili funkcionáře vyjít ze třídy na chodbu, kde je postavili tváří proti schodům. Na otázku Malého, kdo z nich je předseda KSČ se otočil Tomáš Kuchtík.

Následovala dávka ze samopalů, po které 3 z funkcionářů klesli k zemi. Zraněnému Františku Bláhovi se podařilo dostat se po několika schodech na podestu, na které se schoval. To již ozbrojenci opustili budovu. Odtud pak všichni pokračovali ke kapličce nad vesnicí, odkud snad ještě pozorovali situaci před školou.

Mezitím z vedlejšího služebního bytu Tomáše Kuchtíka vyběhla jeho manželka. Po zjištění situace utíkala k protějším domům, aby někdo zajel pro lékařskou pomoc.

Mezitím ozbrojenci pokračovali lesy okolními lesy do Cidliny. Zde byl před možným zatčením, které v kraji už od jara 1951 probíhalo, ukryt Antonín Plichta starší. Malý mu vylíčil, co se v Babicích událo, ale Plichta starší s tímto činem vyjádřil nesouhlas a odsoudil ho. Byl zkušený odbojář proti nacismu, který měl díky své činnosti za války v kraji velkou autoritu. Předpokládal, že čin vyvolá vlnu represí.

Pátrání

Příslušníci SNB, armády a Lidových milicí začali po pachatelích střelby okamžitě pátrat. Od časného rána 3. července 1951 probíhaly v Babicích a jejich okolí domovní prohlídky. Při jedné z nich objevili v úkrytu Antonína Plichtu staršího. Ten při výslechu, pravděpodobně z obavy o život svých dvou synů, prozradil, že hledaní muži jsou ukryti někde mezi Bolíkovicemi a Čáslavicemi.

Dopadení

Ještě téhož dne, 3. července odpoledne, byli muži skrývající se v žitném poli za pomoci letadla objeveni. Při zatýkání došlo k přestřelce, při které Ladislav Malý a Antonín Plichta ml. zahynuli. Antonín Mityska a Stanislav Plichta byli dopadeni. Stanislava Plichtu přitom těžce zranili.

O tom, proč se nesnažili dostat dál od Babic a proč tak riskovali na tomto vyvýšeném místě, je dodnes mnoho dohadů.

V dalších dnech, týdnech a měsících pokračovalo rozsáhlé zatýkání, monstrprocesy, popravy a vysídlování.

Špatně vyšetřená vražda

Vražda ve škole nebyla z kriminalistického hlediska řádně vyšetřena. Nebyla provedena ani balistická expertiza, ani nebyla určena zbraň, ze které a kým bylo stříleno. Nebyl tedy určen ani pachatel. Jediným dokladem vraždy je plánek místa činu, který ovšem postrádá základní údaje pro vyšetřování. Také průběh pátrací akce a zadržení pachatelů nebylo vyšetřovateli řádně zdokumentováno.

Pohřeb zastřelených

V pátek 6. července 1951 dopoledne se v Moravských Budějovicích konal státní pohřeb zavražděných babických funkcionářů. Stranu a vládu zastupovali náměstek ministra vnitra Gríša Spurný a ministr informací Václav Kopecký, který měl i projev. Po této státní ceremonii byly rakve s babickými oběťmi převezeny do obcí, kde žily.

Výstava doličných předmětů

V Praze v Památníku osvobození, kde v té době probíhala výstava "30 let KSČ", byly aktuálně vystaveny doličné předměty zabavené v akci Babice - myslivecké pušky, fotografie z míst událostí, růžence.

Pamětní deska

Dva měsíce po střelbě - 2. září 1951 - byla na škole v Babicích slavnostně odhalena pamětní deska zastřeleným funkcionářům. Dnes již neexistuje.

Pomník v Babicích

S nastupující normalizací byl 4. července 1971 slavnostně položen základní kámen k pomníku zastřelených funkcionářů. Tento betonový megalomanský pomník s komunistickými atributy stojí na návsi před babickým kostelem dodnes - i v roce 2009.

Proč se ve škole střílelo

Dodnes se přesně neví, jak a proč došlo ke střelbě. Průběh událostí v babické škole je známý pouze z výpovědi Antonína Mitysky, učiněné pod fyzickým a psychickým násilím.

Na průběh střelby ve škole vzpomínal také přeživší František Bláha. Ten však svým nejbližším později říkával: "lhát vám nebudu a pravda se říkat nesmí."

Z výpovědi Antonína Mitysky:

"Odešli jsme oba s Malým do budovy školy a vešli jsme do místnosti v přízemí, v níž se svítilo a na jejíchž dveřích jsme viděli tabulku MNV.

Hned při otevření dveří vzkřikli jsme oba "ruce vzhůru", já jsem zůstal státi ve dveřích s připraveným automatem ke střelbě a Malý s velkou automatickou pistolí v ruce, namířenou na přítomné osoby, postoupil před ně až ke stolu. Otázal se jich, kdo udal faráře a po odpovědi "z nás nikdo" ptal se jich mají-li zbraně. Po odpovědi, že nikdo z nich zbraň nemá, udeřil do elektrické lampy kapesní elektrickou svítilnou, kterou držel v levé ruce a při tom tělem odstrčil stůl a nějaké židle, aby se snáze dostal k elektrické lampě. Zda židli uchopil nemohu potvrdit, ale vím, že židle odletěla. Hned nato všem čtyřem nařídil, aby vyšli ven na chodbu.

Jeden za druhým vycházeli se zdviženými rucemi do chodby, zatím co já jsem ustoupil ze dveří, zůstal jsem státi stranou a dále jsem na ně mířil automatem. Poslední z kanceláře MNV vyšel Malý a nařídil jim, aby se postavili do chodby čelem ke schodům. Protože se nepostavili tak, jak nařizoval Malý, opakoval jsem jeho příkaz."

[...]

"Malý křikl: Kdo je předseda KSČ. Řídící učitel se otočil, řekl, já prosím, ale v tom již Malý do něho střelil. Hned se zkácel a zůstal ležeti na chodbě. Další dva střelil ze zadu jak stáli otočení zady k nám.

Aniž by namířil na čtvrtého, křikl na mně "střílej". Po tomto rozkaze zmačkl jsem spoušť samopalu, který jsem měl namířený na čtvrtého muže, jehož jsem osobně znal a vystřelil jsem větší dávku na něho. V tom mi Malý strčil do samopalu, já jsem okamžitě přestal střílet a viděl jsem, jak muž přede mnou uchopil se zábradlí, sklonil se a počal naříkati. Hned se však napřímil a viděl jsem ještě, že utíkal po schodech nahoru. Oba s Malým jsme rychle vyběhli z budovy. [...]"

V následujících výslechových protokolech nesou jeho formulace již jasné stopy jejich autorů - vyšetřovatelů StB, kteří tvořili legendu o protikomunistickém teroru v Babicích.

Vzpomínka Františka Bláhy

Ze vzpomínky Františka Bláhy vyplývá, že ke střelbě ve škole možná došlo náhodou.

Svému dobrému příteli, panu Ludvíku Stehlíkovi po jeho návratu z vězení (odsouzen na 20 let) řekl:

"Prvně se ptal Malý, kdo udal policii p. faráře Drbolu (který byl zatčen před 14 dny, zároveň s p. Pařilem z Horního Újezda.) Jak se všichni dostali na chodbu nevím, jenom Bláha, jeden který z toho vyvázl, řekl, že by snad k vraždě nedošlo, jenom, že Mirek Netolička vytáhl z kapsy revolver a Malý jak to viděl nařídil Mityskovi "střílej", ten to vzal napříč ze samopalu a odešli ze školy..."

Pan Stehlík jeho vzpomínku zachytil ve vlastní kronice o Babicích.

S jakými záměry Ladislav Malý přešel hranice zpět do Československa, jestli byl příslušníkem CIC nebo StB, o tom se dodnes vedou spory. Z doby svých studií na gymnáziu se znal s farářem Janem Bulou. Ten Malému, po jeho návratu z Rakouska, umožnil postupný úkryt na několika farách. Bula pravděpodobně ani netušil, co Malý plánuje.

související texty:

Babický případ

události v Babicích

Babický monstrproces

další Babické procesy

mimosoudní postihy

cesta k Babickému případu

fotogalerie: Babický případ

fotogalerie: Babický případ - z vyšetřovacího spisu

Politické procesy v ČSR v 50. letech - úvodní strana

autor textu: Daniel Růžička

použitá literatura: 104