|
Hájická náves I.
Zeman:
Co je s tebou? Čeho se bojíš?
Maštalíř:
Nechci se dostat znovu do maléru.
Loni v osmašedesátém, mi tu vytloukli okna. Všude bylo vápnem napsáno: Maštalíř je fízl, pověste ho! Bůhví, jak by to bylo se mnou dopadlo, kdyby nebyli přišli.
Zeman:
Myslel jsem, že na vesnicích byl klid.
Maštalíř:
Tohle je houby vesnice, to je periférka Prahy. Půl vsi tam jezdí dělat.
Zeman:
Mě v osmašedesátým okna nerozbili. Mě prostě vyhodili ze služby. Bejval jsem náčelníkem pražský kriminálky.
Maštalíř:
Já vím, poznal jsem tě a byl jsem zvědavej, co tu chceš. Ale na Brůnovic případ zapomeň, to ti radím.
Zeman:
Proč?
Maštalíř:
Protože nic nenajdeš! Už to tu všecko prošťourali, všecky vyslechli a nic. Nikdo z vesnice ti nic víc neřekne, bojí se. A teď po tom článku v novinách se stáhnou ještě víc.
Zeman:
Copak tady tomu někdo uvěří?
Maštalíř:
Právě, že tady ne! Všichni víme, že starej Brůna byl celej život zedník. Šofér u Jana Masaryka - blbost! Neuměl vzít volant do ruky.
Jenomže, je to nová záhada, šikovně vymyšlená a jde z toho strach. Ten, co zabíjel, může přijít třeba na kohokoli z nás. Udělat to ještě jednou, pomstít se. A nikomu se tu nechce na sebe upozornit. Aby o něm třeba pak v novinách nenapsali, že pomáhá... proti veřejnýmu mínění... policajtům. Chápeš to?
Zeman:
Chápu. A co ty?
Maštalíř:
Co já?
Zeman:
Ty se taky bojíš?
Jestli se všichni budem pořád bát, nedáme tuhle republiku nikdy dohromady. Ten strach do nás zaroste. Víš, co říká moje máma? Když se něčeho bojíš, jdi a sáhni si na to a přestaneš se bát.
Maštalíř:
Co ode mne vlastně chceš?
Zeman:
Aby ses zase ujal své funkce v téhle vsi. Abys šel se mnou na místo činu a tam mi všechno ukázal a řekl všechno co víš.
Ale nebudu tě nutit. Jestli se bojíš. Tak moc...
Maštalíř:
Pojď.
|
