|
Žižkovské oddělení VB I.
Žižkovská bába:
Nic mi neříkejte! Já moc dobře vím, co vy, esenbáci, jste za ptáčky. V osmašedesátém jste byli pěkně zalezlí, ale teď už si zase troufáte.
Zeman:
Heleďte, paní, nechte si to, jo?
Žižkovská bába:
Co bych si nechávala? Já vám něco řeknu, co si za klobouk nedáte. Když je vás někde potřeba, nejste k nalezení. Jak jde ale o to buzerovat lidi, hned je vás všude plno.
Zeman:
Podívejte se, paní, vy jste ztropila výtržnost v krámě, poprala jste se s prodavačkou.
Žižkovská bába:
A vy byste se nepral, kdybyste přišel v deset do krámu a voni už neměli ani mizerný mlíko? Postarejte se, aby bylo v krámech nějaký zboží a my se nebudeme prát.
Zeman:
To snad není naše starost paní...
Žižkovská bába:
Jó? A co je tedy vaše starost?
Zeman:
Tohle! Když na vás zavolali příslušníka, aby vás zjistil, vy jste se mu vykázala tímhle salátem!
Žižkovská bába:
Có?? Snad vobčankou, ne?
Zeman:
Povídám salátem. Tohle, milá paní, už dávno žádný občanský průkaz není. Vidíte, a my vás za to všechno nechceme ani zavřít, ani vás nechceme honit před soud. My na vás chceme jen dvacet korun za vystavení novýho průkazu.
Žižkovská bába:
Ani mi nenapadne. Nemám na vyhazování. Mně tahle vobčanka stačí.
Zeman:
Ba ne, nestačí. My vám ji totiž, milá paní, zabavujeme! Protože s takovýmhle hadrem...
Žižkovská bába:
Jó?? Tak já si ji zase zabavuju nazpátek!
Zeman:
No poslyšte... co si to dovolujete, ženská?
Služba!
Žižkovská bába:
Vy si na mě voláte posilu?
|
