Určité váhání komunistické moci po Stalinově smrti vedlo k prvním veřejným nepokojům. Příčinou nebylo jen dočasné oslabení moskevského mocenského centra, ale také špatné hospodářské výsledky v satelitních zemích.

V květnu 1953 nastaly první nepokoje v Bulharsku.

nepokoje v ČSR

Měnová reforma 1. června 1953 v Československu vedla k otevřeným protestním vystoupením nespokojených dělníků. Režim nekoordinované živelné demonstrace tvrdě a bez větších problémů potlačil.

Demonstrace propukly v různé míře v mnoha městech. Nejrozsáhlejší nepokoje se odehrály v Plzni, kde byla nasazena armáda a Lidové milice. Celkově bylo zatčeno asi 800 osob a řada z nich pak byla odsouzena k trestům vězení.

nepokoje v NDR

Vedení Německé demokratické republiky, tedy Jednotné socialistické strany Německa (SED) zesilovalo tlak na vykořisťování obyvatelstva.

Po dalším zvýšení výrobních norem tak 17. června 1953 propukly demonstrace dělníků. Zúčastnilo se jich na 500 tisíc zaměstnanců.

Do ulic východoněmeckých měst musely vyjet tanky sovětské okupační armády, aby chránily režim stalinisty Waltera Ulbrichta. Byl vyhlášen výjimečný stav, v ulicích bylo zastřeleno asi 50 demonstrantů, na základě stanného práva pak dalších 40 lidí. Zatčeno bylo asi 10 tisíc lidí. Následně bylo odsouzeno asi 1500 obviněných, dva dokonce k trestu smrti. Až 24. června 1953 zavládl vynucený klid.

Další vlnu nespokojenosti odstartoval XX. sjezd KSSS a tajný projev Nikity S. Chruščova odhalující Stalinovy zločiny.

nepokoje v PLR

V červnu 1956 proběhly nepokoje v polské Poznani. Příčinou byla opět dělnická nespokojenost. Došlo k útoku na stranický sekretariát, k srážkám, při nichž bylo zabito snad 120 demonstrantů. Nepokoje byly potlačeny vlastními silami Polské sjednocené dělnické strany, ale vedly k mocenské krizi a k změně ve vedení strany. V říjnu 1956 se stal prvním tajemníkem Wladyslaw Gomulka.

maďarská revoluce 1956

Nejvážnějším protikomunistickým vystoupením byla maďarská revoluce v říjnu 1956. Příčinou revolučního hnutí tentokrát nebyly dělnické požadavky ale politická nespokojenost a snaha o změnu.

Studentské shromáždění s radikálním programem obnovy maďarské suverenity přerostlo 23. října 1956 v demonstraci a střetnutí se státní bezpečností a se sovětskou armádou.

Šířily se nepokoje a incidenty, které se staly záminkou pro sovětskou vojenskou intervenci. Utvořila se nová správa země, Maďarská komunistická strana byla přejmenována na Maďarskou socialistickou dělnickou stranu.

31. října 1956 rozhodla Moskva o vojenské intervenci. Důvodem byl kromě jiného vyhlášená neutralita a vystoupení Maďarska z Varšavské smlouvy. Dne 4. listopadu 1956 začalo přes 100 000 sovětských vojáků v rámci operace Vichr obsazovat maďarské území. Přitom byly zabity asi 4 000 povstalců.

Po rozdrcení povstání bylo asi 300 osob popraveno a na 20 000 uvězněno. Předseda vlády Imre Nagy a několik ministrů bylo popraveno v roce 1958. Moci v Maďarsku se na třicet let chopil János Kádár.

Význam maďarského povstání byl několikerý. Byl to výstražný signál pro ostatní komunistické vládce ale na druhou stranu i signál pro obyvatele zemí sovětského bloku, protože maďarským povstalcům nepřišel Západ přes očekávání na pomoc. Tehdy definitivně skončily naděje na násilný pád komunistické moci.

související texty:

srovnání represe s jinými zeměmi Východního bloku

rozpory mezi Stalinem a Jugoslávií

smrt Stalina a Gottwalda

stalinismus

50. léta - úvodní strana

autor textu: Prokop Tomek