události okolo smrti Stalina

Generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu Josef Visarionovič Stalin (vlastním jménem Džugašvili) scházel od skončení války roku 1945 fyzicky i duševně. Rostla ale jeho paranoia, posiloval opatření k ochraně svého života.

V listopadu 1952 nechal ještě zatknout svého osobního doktora akademika A. N. Vinogradova a několik dalších specialistů z kremelské lékařské kliniky a obvinil je z židovského spiknutí a vražd předních funkcionářů. Zdálo se, že nastává další vlna perzekucí.

Prvního března 1953 ale Stalina postihla mrtvice. Ochrnul a u jeho lůžka permanentně hlídalo vystrašené politbyro. Nakonec 5. března 1953 73letý Stalin zemřel.

Po jeho smrti se rozpoutal boj o nástupnictví mezi kroužkem Stalinových věrných, spojených roky strávenými v podivné atmosféře strachu a intrik.

Předsedou rady ministrů se stal Georgij M. Malenkov a zprvu byl i "prvým mužem" režimu. Politbyro se v létě 1953 zbavilo všemi obávaného šéfa tajné policie Lavrentije Pavloviče Beriji. Jeho soudruzi jej nechali zatknout a zastřelit.

Prvním tajemníkem KSČ se stal Nikita Sergejevič Chruščov, postupně se zcela osamostatnil a počátkem roku 1955 nechal nahradit Malenkova v roli předsedy vlády Nikolajem A. Bulganinem.

události okolo smrti Gottwalda

Na Stalinův pohřeb odcestoval letecky přes námitky lékařů do Moskvy jeho "věrný žák" předseda KSČ a prezident ČSR Klement Gottwald.

Když se o několik dní později vrátil, jeho zdravotní stav se rychle zhoršil. Již 14. března 1953 Klement Gottwald na následky prasklé aorty zemřel.

Jeho zdravotní stav byl již řadu let předtím špatný. Trpěl třetím stádiem syfilidy a následky choroby násobily i špatné návyky: pití alkoholu a kouření.

Gottwaldovo nástupnictví bylo vyřešeno klidněji. Prezidentem se stal dosavadní předseda vlády Antonín Zápotocký, jeho místo zaujal Viliam Široký.

Funkce předsedy komunistické strany již zůstala trvale neobsazena.

Napětí přesto narůstalo mezi Zápotockým a mladším aparátčíkem Antonínem Novotným. Ten se stal v březnu 1953 šéfem aparátu KSČ a od září 1953 prvním tajemníkem komunistické strany.

Stalinova a Gottwaldova smrt bývá označována za konec etapy teroru. Skutečností zůstává, že politické procesy běžely v Československu dál. Byl to jistě určitý, i když zpočátku nezřetelný předěl. Nedošlo k přehodnocení politiky komunistického teroru, kterou oba ve svých zemích a Stalin i v celém východním bloku ztělesňovali. Nicméně stalinistický koncept neustálého zostřování třídního boje a tedy nejotevřenějšího násilí byl nenápadně opouštěn.

Jak bylo pro období počátku moci komunistů typické otevřené brutální násilí a pohrdání zákony, pro další etapu, datovanou možná jarem 1953, je to spíše všednost skrytého násilí, jakoby legitimizovaného systémem účelových zákonů.

Systém komunistické vlády v podstatě nesnáší excesy, nepořádek, zmatek a neklid. Proto po nezbytném počátečním vzepětí násilí je pro další období typické spíše nenápadná represe všedního dne: pomalá ale faktická likvidace odporu v pracovních táborech, v uzavřených celách, doplněná systematickou exploatací poražených nepřátel, v běžném životě represe administrativní cestou.

související texty:

politické procesy v Československu

seznam popravených

KSČ

(Stalinův) Kult osobnosti

Josef V. Stalin

Stalinismus

Stalinův pomník v Praze

50. léta - úvodní strana

autor textu: Prokop Tomek