Vyrostl ve skromných poměrech v rodině venkovského koláře ve Štítině na Opavsku. Podle tehdejšího zvyku dostal chlapec jméno podle řeckého biskupa Heliodora, jehož jméno připadalo na den narození.

Ze šesti dětí mohlo studovat jen jedno, a štěstí tenkrát přálo Heliodorovi. Stal se studentem opavského gymnázia. Maturitu vykonal 19. července 1915, ale místo plánovaných studií farmacie na Univerzitě Karlově, byl v říjnu 1915 při mobilizaci odveden jako jednoroční dobrovolník do rakousko-uherské armády.

Francouzské légie

Jako praporčík a velitel roty odjel transportem na ruskou frontu, ale již 24. července 1916 přešel do ruského zajetí. Dostal se až do Kazaňské gubernie, kde se v zajateckém táboře přihlásil do vznikajících československých legií. Byl jedním z prvních legionářů, už 24. září 1917 nastoupil cestu do Francie.Se svým plukem prodělal těžké boje v Ardénách, dokonce i otravu bojovým plynem. Do vlasti se vrátil 9. ledna 1919 jako poručík francouzských légií.

Vojenský atašé v Rumunsku

Tvořící se Československá armáda potřebovala kvalitní velitele, a tak se ministerstvo rozhodlo vyslat mladé důstojníky do vojenských odborných škol ve Francii. Mezi nimi byl nadporučík Píka. Jeho mimořádné vojensko-strategické schopnosti ho přivedly na vojenskou školu do Saint Cyr, kde vystudoval jak pěchotní vojenskou školu, tak válečnou akademii. Po praxi na zemském vojenském velitelství se ocitl na ministerstvu národní obrany a byl jmenován vojenským atašé pro Rumunsko a Turecko se sídlem v Bukurešti. Tam působil od roku 1932 do roku 1937.

Vojenská mise v Sovětském svazu

Po německé okupaci Československa opustil koncem března 1939 protektorát. Benešovou vládou byl pověřen, aby vedl odboj proti Němcům na Balkáně. Zachránil stovky československých občanů, kteří prchali z protektorátu. V říjnu 1940 byl sám zatčen, ale podařilo se mu uprchnout do Istanbulu. Prezidentem Benešem byl pak pověřen vedením vojenské mise v Sovětském svazu, kam odjel v dubnu 1941. Významně se podílel na vybudování československé jednotky v SSSR a v roce 1943 byl jmenován do hodnosti brigádního generála. Po skončení války byl povýšen na divizního generála a zastával funkci zástupce náčelníka hlavního štábu.

Zatčení a obvinění z velezrady

V době únorového puče byl generál Píka nemocen. V březnu 1948 se musel podrobit ve vojenské nemocnici v Praze operaci žlučníku. V průběhu rekonvalescence byl na rozkaz generála Reicina zatčen a vyslýchán. Trestní oznámení pro podezření z velezrady bylo předáno vojenskému prokurátorovi 12. května 1948. Na zasedání vojenského komitétu ústředního výboru komunistické strany (Klement Gottwald, Slánský, Drgač, Drnec, Svoboda, Reicin a Procházka) bylo 21. ledna 1949 rozhodnuto o konání přelíčení u Státního soudu v Praze a byl schválen rozsudek - trest smrti.

Rehabilitace

Díky iniciativě Milana Píky, syna popraveného generála, a zásluhou houževnatosti a důslednosti jeho obhájce JUDr. Rastislava Váhaly, byl v roce 1968 proces obnoven. Vojenský soud prokázal, že pro vznesena obvinění neexistuje jediný důkaz. Údajný "důkaz", předložený soudu v roce 1949, je prokazatelným falzifikátem. Rozsudkem z 13.12.1968 byl generál Heliodor Píka zbaven všech obvinění a plně rehabiliován.

Stalo se to 4 měsíce po sovětské okupaci.

související texty:

Proces s Heliodorem Píkou

KSČ

Klement Gottwald

poprava statečného muže

seznam popravených

události roku 1968

autor textu: Milan Krejčiřík

použitá literatura: 92,93