 |
 |
|
|
|
| Sametová revoluce 1989 |
| pátek 17. listopadu 1989 průběh demonstrace |
|
Hlavní politickou událostí 17. listopadu 1989 bylo slavnostní zasedání Československého ústředí vysokoškoláků Socialistického svazu mládeže (SSM), předsednictva ÚV SSM a sekretariátu Mezinárodního svazu studentstva ve velké aule historického Karolina. Mezitím se na svých fakultách chystali pražští vysokoškoláci na svou akci - odpolední shromáždění na Albertově k uctění památky Jana Opletala, které spolu s Městskou vysokoškolskou radou SSM uspořádali v SSM neorganizovaní studenti. Albertov V 16.00 hodin se na Albertově v areálu Univerzity Karlovy sešlo před budovou Patologického ústavu na 15 tisíc vysokoškoláků. Nad hlavami měli transparenty, kterými otevřeně vyjadřovali své postoje k současnosti: Kdo, ne-li my? Kdy, ne-li teď? - Studenti! Už nikdy o nás bez nás - Dialog se nedá vést na ulici - Respektujte akademické svobody - Přestaňte bít studenty - Lží už bylo dost - Svobodnou republiku ve svobodné Evropě. Poté postupně promluvilo několik řečníků, které na samém začátku uvedla studentka Monika Pajerová. Pietní akce postupně dostala politický charakter a už se jen nevzpomínalo na události z roku 1939, ale mluvilo se o současnosti. Řečníci Účastník Opletalova pohřbu Dr. Josef Šárka na závěr svého krátkého proslovu povzbudil studenty: "Jsem rád, že se hlásíte k myšlence svobody a demokracie, nedejte se." Odměnou mu byl mohutný potlesk a skandování hesla: Svobodu. Matematik Miroslav Katětov nejprve zavzpomínal na svůj nucený odchod z veřejného a politického života v roce 1969 a dále mluvil o nutnosti účasti studentů na řízení vysokých škol, o nezbytnosti otevřeného dialogu a radikálních reforem v Československu. Na dalšího řečníka, zástupce Městské vysokoškolské rady Jiřího Jaskmanického, studenti reagovali pískotem. Největší ohlas měl Martin Klíma z Nezávislých studentů: "Nechceme jen pietně vzpomínat, jde nám o přítomnost a ještě více o budoucnost." Studenti jej odměnili bouřlivým potleskem a skandováním: Jakeš ven! Klíma vyzval k respektování práva na akademické svobody a zdůraznil, že "poroba je horší, než smrt, o svobodu se musí bojovat." Připomněl, že základem je mravní obnova společnosti. Vzpomněl tragické smrti čínských studentů, kteří zahynuli na pekingském náměstí v létě 1989, a vyzval k minutě ticha za jejich oběť. Průvod na Vyšehrad V 16:40 shromáždění skončilo a v 17:00 se patnáctitisícový průvod, v němž byli kromě studentů i akademičtí hodnostáři, pedagogové a pamětníci událostí z roku 1939, vydal z Albertova na vyšehradský Slavín. Jeho účastníci měli v rukou rozsvícené svíčky a v euforii po právě prožitých čtyřiceti minutách skandují hesla: Chceme novou stovku - Nechceme Štěpána - Ať žije Havel - Jakeš ven - Nechceme kůl v plotě - Svobodné volby - Češi pojďte s náma - Chceme stovku s Havlem - Už to máte prohraný - Už vám zvoní hrana - Havel na Hrad - Zrušte milice! a další v podobném duchu. Vyšehrad Kolem 18:00 položením květin, zapálením svíček a zpěvem státní hymny povolený pietní akt u hrobu Karla Hynka Máchy skončil. Rozjitřená a bojovná atmosféra mezi shromážděnými vedla k rozhodnutí velké části studentů vydat se do Opletalovy ulice. Tedy na místo, kam byl pietní pochod původně plánován, a kam směřoval i v roce 1939. A tak se mladí lidé vydali na cestu z Vyšehradu Vratislavovou ulicí do centra. První zásah proti studentům Na konci Vyšehradské ulice na křižovatce u Botanické zahrady byli v 18:25 pořádkovými jednotkami SNB poprvé zastaveni. Průvod tlakem zadních řad protrhl v 18:31 policejní kordón a jeho příslušníci, ve snaze demonstranty zahnat zpět, zaútočili pendreky. Konec průvodu, který mezitím dorazil, se ve Vyšehradské asi v 18:50 obrátil a zamířil Plaveckou ulicí na Nábřeží Bedřicha Engelse a za skandování hesla Češi pojďte s náma, směřoval k centru. V tu chvíli se k jeho účastníkům přidávali další Pražané, kteří byli v té době v ulicích a v okolních restauracích a kavárnách. Cesta do centra Prahy Průvod, ve kterém stále šli kromě studentů i jejich pedagogové, představitelé inteligence a pamětníci historických událostí, byl po celou dobu ukázněný a ojedinělé radikální chování některých jednotlivců, ostatní okamžitě mírnili. V 19:20 procházeli kolem Národního divadla a volali na herce, kteří jim z oken divadla, kde se hrála Dantova smrt, mávali: Svobodu umělcům - Svobodu kultuře - Ať žije pan Kemr. Národní třída V 19:21 průvod zabočil na Národní třídu a zaplnil ji po celé její šířce a pokračoval k Václavskému náměstí. Mezitím k obchodnímu domu Máj dorazil Pohotovostní pluk VB a jeho příslušníci Národní třídu v 19:25 kvapně u budovy nakladatelství Albatros přehradili. Zhruba v 19:30 k nim dorazilo čelo průvodu a prostor na Národní třídě se postupně do 19:35 zaplnil přibližně deseti tisíci lidmi. Jejich konec se v tu chvíli nacházel u ulic Voršilská a Karolíny Světlé. Obklíčeni na Národní třídě V 19:36 přijel po Mostě 1. máje (dnes Most legií - pozn. aut.) školní pohotovostní oddíl SNB, zastavil před Národním divadlem a jeho příslušníci se zhruba v 19:40 postavili za záda účastníků průvodu a znemožňovali jim odejít. Mezitím další pořádkové jednotky uzavřely okolní ulice Karolíny Světlé, Voršilskou a Mikulandskou. Účastníci průvodu v té chvíli netušili, že jsou ze všech stran obklíčeni a uzavřeni. Policistům před sebou dávali najevo, že na ně nehodlají zaútočit, pokojně si sedli na zem, před sebe položili československou vlajku a zapalovali prskavky. Svíčky, květiny, hymna Zhruba v 19:46 vytvořili před kordonem na zemi pás z hořících svíček a na příslušníky SNB volali: Vy nás máte chránit a Máme holé ruce. Dívky jim za plexisklové štíty dávaly květiny, které si sebou přinesly z Vyšehradu. Na transparentech v prvních řadách svítila dvě hesla: Ne násilí a Přestaňte bít studenty. Studenti zpívali hymnu a píseň Jednou budem dál a opakovaně zvedali ruce na důkaz, že v nich nemají nic, co by mohlo příslušníkům SNB ublížit. Značná část účastníků průvodu, hlavně ze zadních řad, mezitím využilo možnosti z tohoto prostoru odejít částečně volným průchodem směrem k Národnímu divadlu. Tím dav prořídl, čehož využil školní pohotovostní oddíl SNB, stojící jim v zádech, a začal pomalu postupovat směrem k Albatrosu a dav stlačovat. Zhruba ve 20:00 už oddíl stál u Mikulandské a ve 20:18 znemožnil odchody lidí směrem k Národnímu divadlu, přestože je policejní tlampač k tomu neustále vyzýval. Červené barety Zhruba ve 20:25 začali na demonstranty útočit příslušníci oddílu zvláštního určení, tzv. červené barety. Způsoboval tak v davu tlaky, při kterých lidé nemohli dýchat, a hrozilo ušlapání. Červené barety brutálním způsobem vytahovali jednotlivce z davu a zavírali je do připravených autobusů. Ve 20:30 byly u Mikulandské ulice vytvořeny v policejním kordonu uličky, kterými byli demonstranti pouštěni ven. Byli při tom biti obušky a následně perlustrováni. Zásah proti studentům Ve 20:45 se do pohybu dal policejní kordon stojící u Albatrosu a tlačil demonstranty proti druhému kordonu u Mikulandské. Pendreky mlátili sedící i stojící, a bylo jim jedno, zda je to chlapec nebo dívka, starší nebo mladý člověk. Lidé na ně volali: Gestapo. V davu vznikl velký tlak a lidé skoro nemohli dýchat, někteří ve snaze uniknout nebezpečí si lehali pod zaparkovaná auta. Zavládl zmatek, mnozí na jednom konci davu netušili, co se děje na opačné straně. Ve 20:53 dorazily ke kordonu u Mikulandské dva obrněné transportéry s drátěnými radlicemi, které přehradily Národní třídu a nahradily příslušníky školního oddílu SNB. Motory řvaly a světlomety nepříjemně oslňovaly demonstranty. Pocit ohrožení u lidí v davu se zvyšoval, propukla panika a hysterie. Studenti zoufale volali, aby je příslušníci nechali odejít. Zbytečně. Kordon od Albatrosu stále postupoval kupředu, přibližoval se druhému kordonu a studenty mezi sebou stále více stlačoval. Z davu příslušníci SNB vynášeli bezvládná těla těch, kteří v důsledku fyzického a psychického vypětí omdleli. Brutalita v podloubí V podloubí Kaňkova domu byla vytvořena ulička, do které byli lidé pohotovostním plukem tlačeni. Bylo to jediné místo, kudy se mohli dostat z obklíčeného prostoru ven. Při průchodu podloubím je příslušníci SNB mlátili pendreky a sprostě jim nadávali. Mnozí byli na konci podloubí zatčeni a odvezeni připravenými autobusy na místní oddělení Veřejné bezpečnosti. Někteří měli štěstí a podařilo se jim po proběhnutí podloubím se schovat v chodbách okolních domů a v bytech cizích lidí. Rozprášená demonstrace Ve 21:10 byl prostor vylidněn. Na zemi zůstaly ztracené boty, části oděvů i rozbité brýle. U jazykové školy naproti Albatrosu leželo bezvládné tělo mladého člověka (později se ukázalo, že to byl důstojník Státní bezpečnosti Ludvík Zifčák, alias nezávislý student Milan Růžička). Pro něj ve 21:10 přijela sanitka. Ve 21:16 řídící štáb bezpečnostní akce konstatoval, že byl obnoven veřejný pořádek. Po demonstraci Příslušníci pohotovostního pluku, školního pohotovostního oddílu i červené barety i dál na Národní třídě řádili. Brutálně napadali všechny, kteří se nacházeli v nejbližším okolí zásahu. Docházelo k velmi surovým útokům na jednotlivce: kopance do všech částí těla, do rozkroku, údery pěstí do obličeje. Ve 22:20 likvidovali na Národní třídě hořící svíčky. Nakonec ve 22:30 pohotovostní pluk odjel a na Národní třídu přijeli první sanitky. Shromažďovali se tu zmlácení studenti i přihlížející lidé a na místech brutálního násilí zapalovali svíčky. Ve 22:38 proti nim naposledy zaútočily červené barety. O chvíli později se se lidé scházeli znovu a přinášeli do podloubí květiny a znovu zapalovali svíčky. Jsou mrtví? Psychóza vybičovaná právě prožitým peklem vedla k prvním úvahám, že zásah pořádkových sil mohl mít těžce zraněné a dokonce mrtvé. Řada svědků líčila, že viděli ležící bezvědomé a zakrvácené osoby. Všichni mluvili o tom, že zákrok byl surový záměrně - byl trestem za účast na demonstraci. Úvahy o stávce Mezitím zbití studenti DAMU dorazili do Realistického divadla, kde právě probíhala premiéra Maryši, a vylíčili svým kolegům dění na Národní třídě. Poprvé se začalo uvažovat o stávce. Zranění Jak později zjistila parlamentní vyšetřovací komise, zraněno bylo na 600 lidí. V prvních třech dnech po zákroku bylo ošetřeno 95 občanů a do konce listopadu 162 zraněných, 35 lidí bylo hospitalizováno. Řada občanů ze strachu před postihem vyhledala ošetření v mimopražských nemocnicích. Poraněno bylo 43 nezletilých - nejmladšímu bylo 13 let - a 12 lidí ve věku 61-83 let. Nejvíce lidí bylo zraněno po úderech do hlavy a krku. Úderů na záda a břicho bylo tolik, že nebyly vůbec evidovány. Sedm lidí utrpělo těžkou újmu na zdraví - zhmoždění plic, zhmoždění mozku, poškození ledvin, zlomeniny obličejových kostí. Žádné informace Co se skutečně odehrálo na Albertově, na Vyšehradě a především na Národní třídě věděli jen bezprostřední účastníci, jejich příbuzní nebo svědci událostí. Tyto informace hranice hlavního města nepřekročily. Mimopražské obyvatelstvo, které neposlouchalo zahraniční rozhlas, nemělo o ničem ani tušení (tušení neměli ani nejvyšší straničtí a vládní představitelé). Z oficiálních sdělovacích prostředků se dozvěděli pouze oficiálně schválené a nepravdivé informace. Televizní zpravodajství Československá televize ten večer v Televizních novinách přinesla o manifestaci reportáž. Redaktor mj. informoval, že "celé akce se zúčastnili také studenti a občané, kteří zneužili masové události i k protisocialistickým vystoupením," a že "část shromážděných se vydala směrem do centra hlavního města, kde se pokusila narušit veřejný pořádek." V další zpravodajské relaci ve 21:30 informovala mj, že "ve večerních hodinách došlo v centru města v souvislosti s konáním pietního shromáždění k pokusům o narušení veřejného pořádku. Na místo se dostavili příslušníci pořádkových jednotek. Podle posledních informací byla přijata opatření k udržení klidu a pořádku." |
|
autor textu: Daniel Růžička použitá literatura: 173 |
| Facebook Twitter | nahoru home |
| Copyright © 1999 - 2024 Tomáš Vlček All rights reserved. Všechna práva vyhrazena. |