zakládající člen KSČ a komunistické tělovýchovy,

vězněn v nacistickém koncentračním táboře Buchenwaldu,

pracovník aparátů KSČ a ČSTV.

Nositel Řádu republiky, Řádu 25. února II. stupně a dalších.

Proslul zejména ve spojení s dalším "Libeňákem" Emanuelem Famírou v letech 1968 - 1969 jako hlavní představitel libeňských dogmatiků stalinského typu - ultralevicových radikálů (levičáckých "ultras") a starých členů KSČ, známými jako tzv. Jodasova skupina (dalšími byli Ladislav Morávek, Karel Pospíšil, Václav Svoboda a Karel Šmidrkal). Od března 1968 k nim patřil také spisovatel Rudolf Černý, neregistrovaný, ale vysoce aktivní spolupracovník StB. Jeho kniha "Jak se dělá kontrarevoluce" vyšla v roce 1970, krátce nato ji sami komunističtí představitelé stáhli z prodeje a nahradili ji známým "Poučením z krizového vývoje ...").

Na politickou scénu Pražského jara 1968 vystoupili "jodasovci-famírovci-konzervy" u příležitosti 20. výročí únorového puče v restauraci U Zábranských v Praze - Karlíně, kde vznikl dokument odsuzující "revizionistické a likvidátorské kliky v komunistické straně, sdělovacích prostředcích a stranických teoretických pracovištích". Vedle skupiny aparátčíků, usilující o zachování rovnostářsko-byrokratického uspořádání, mnohem vyhraněněji vystupovala proti jakýmkoliv změnám a pro návrat ke zřízení a politice z roku 1948 právě skupina Josefa Jodase a Emanuela Famíry. Z tehdejších představitelů Pražského jara vystoupil proti skupině jedině Josef Smrkovský. Známé bylo jeho vystoupení proti antisemitismu Josefa Jodase a dalším reformátorům.

Svá manifestační shromáždění proti reformně demokratizačním snahám a od 21. srpna 1968 na podporu sovětské okupace pořádala Jodasova skupina v libeňské Čechii. Nejpočetnější aktiv téměř s 500 účastníky se zde konal 9. 10. 1968, kde za předsednickým stolem mj. seděli také vysocí straničtí a státní činitelé - Antonín Kapek, Karel Mestek a Květoslav Innemann, dále budoucí ústřední tajemník Levé fronty Antonín Černý a vysokoškolský profesor Jaromír Lang. Další setkání ultralevicových dogmatiků se konalo 10. 11. 1968 v pražském sále Lucerny.

Jodasovci jako organizovaná skupina přestala existovat krátce poté, kdy se od listopadu 1968 sovětská okupační, bezpečnostní, ale i diplomatická místa orientovala na Vasiľa Biĺaka a jeho nejbližší spolupracovníky, zejména jimi byli (abecedně): Václav David, Jan Fojtík, Karel Hoffmann, Alois Indra, Miloš Jakeš, Antonín Kapek, Josef Korčák, Jozef Lenárt, Otakar Rytíř, Oldřich Švestka a Miroslav Zavadil.

Studii o ultraradikální levici v letech 1968-1970 sepsal historik PhDr. Pavel Urbášek (*1959), ředitel Archívu Univerzity Františka Palackého v Olomouci. Kromě jiného spolu s Miroslavem Vaňkem je autorem dvoudílného díla Vítězové? Poražení? (Životopisná interview I. Disent v období normalizace, 1122 stran, II. Politické elity v období tzv. normalizace, 836 stran), vydalo nakladatelství Prostor, Praha 2005.

• Václav Svoboda
• člen strany od roku 1921
• nositel vyznamenání 1. stupně Lidových milicí
• dvakrát vyznamenán za Zásluhy o výstavbu
• vyznamenán 1. stupněm SČSP aj.


• Ladislav Morávek
• člen strany od roku 1935
• v koncentračním táboře od února 1940 do května 1945
• nositel vyznamenání Za vynikající práci, Za zásluhy o výstavbu, nositel Řádu státního praporu Korejské lidové demokratické republiky
• nositel Čestné ceny míru


• Karel Šmidrkal
• člen strany od roku 1921
• v koncentračním táboře v letech 1939 - 1945
• nositel Řádu práce, zlaté medaile Za odboj, vyznamenání Za zásluhy o výstavbu, medaile k 20. výročí ČSSR za boj proti fašismu
• zasloužilý cvičitel


• Karel Pospíšil
• člen strany od roku 1926
• nositel Řádu práce a vyznamenání Za zásluhy o výstavbu, medaile k 20. výročí ČSSR za boj proti fašismu
• zasloužilý cvičitel

související texty:

rok 1968 - reakce na Obrodný proces - vnitřní opozice

stalinismus

normalizace

autor textu: Miroslav Sígl