provozoval v Praze-Libni nožířskou živnost,

sólový tanečník Národního divadla,

šéf baletu Národního divadla,

ředitel Střední odborné školy výtvarné v Praze,

V tomto období rozšířil libeňskou pětici dogmatiků stalinského typu (Josef Jodas, Ladislav Morávek, Karel Pospíšil, Václav Svoboda a Karel Šmidrkal), s nimiž organizoval protireformní odpor (Jodasova skupina) a po 21. srpnu 1968 podporu sovětské okupace.

Dílo:
Krajinomalba z pražské periférie, zvláště z Libně, evropským unikátem ve své době se stal jeho monumentální přes tři metry vysoký Pomník hospodářské krize 1933 (věnovaný hornické obci Břasy ve Středočeské vrchovině), který nacisté v roce 1941 zničili. Katalog k jeho výstavě v roce 1976 a text v něm napsal Jan Loriš (vydal F. Topič, Praha 1947 s černobílými snímky jeho obrazů od Josefa Sudka). Také na přelomu let 1980 - 81 u příležitosti 80. narozenin malíře a sochaře byla uspořádána výstava jeho obrazů a plastik.

Vyznamenání:
1958 Řád práce, 1960 zasloužilý umělec, 1971 Řád Klementa Gottwalda in memoriam.

Politicky se celoživotně angažoval, organizoval staré komunisty opět zejména v rodné Praze - Libni. Za 1. republiky byl činný v divadle Proletscéna a také jako aktivista Levé fronty, která vydávala v letech 1930-1933 stejnojmenný časopis a rozvinula ediční činnost, zaměřenou na překlady děl socialistické literatury.

K hlavním představitelům tehdy patřili J. Fučík, I. Sekanina, L. Štoll, K. Teige, B. Václavek, V. Vančura, S. K. Neumann, K. Honzík, J. Kroha, L. Linhart a P. Prokop.

související texty:

stalinismus

rok 1968

Pražské jaro 1968

normalizace

autor textu: Miroslav Sígl