|
Rodinná tradice zavazovala. Nepodat se nikdy nikomu. Rozhodně odporovat zlu, bezpráví, nezastavit se před nikým a ničím. Oba synové se chtěli stát vojáky z povolání. Po válce se proto starší Ctirad dobrovolně přihlásil do tehdy vznikajícího 1. čs. praporu Jiřího z Poděbrad. Mladšímu Josefovi se dostat do armády povedlo až po roce. Během letních prázdnin byl přijat do 1. dělostřeleckého pluku v Ruzyni.
Ctiradova žádost v roce 1948 o přijetí na vojenskou akademii byla pro jeho buržoazní původ zamítnuta. Naštěstí se však, i když s obtížemi, dostal na pražskou techniku. Josefovi nebylo dovoleno dokončit střední školu a stal se řidičem u správy státních lesů v Jeseníku. Se svým snem o kariéře vojenského pilota se musel rozloučit.
|
V tomto období se odehrála důležitá událost, který měla pro další vývoj velký význam. Ctirad, díky svému zaměření a z něho plynoucímu členství ve Svazu brannosti (předchůdce Svazarmu), byl vyzván k účasti na kurzu , který byl pořádán touto organizaci spolu se ČSM v Poděbradech.
Vybrané dělnické kádry a on, jako jediný středoškolák, zde byli školeni v záškodnických dovednostech. Přepadávání vlaků, kladení náloží, vyhazování tratě, boj muže proti muži, usmrcení protivníka, přepad hlídek apod. Vysloveně teroristický kurz, vedený partyzánem - členem KSČ.
Ctirad Mašín tak získal oprávnění pro funkci instruktora partyzánského výcviku. Tehdy již tušil, jak se mu nabyté vědomosti mohou v budoucnu hodit.
|
