Od roku 1946 se politická situace ve státě postupně začala zhoršovat. Zprvu jen náznaky, později však již bylo jasné, kam vývoj spěje. Otcovy zásluhy byly rychle zapomenuty. Rodina hrdiny protifašistického odboje se stala rodinou statkáře, typického představitele buržoazní třídy. Rok 1948 byl již jen faktickým potvrzením předchozího vývoje.

Po 25.2.1948 komunisté začali otevřeně likvidovat své politické protivníky. Bratři Mašínovi se rozhodli, že za pomoci některých svých kamarádů budou proti nim něco dělat.

Vzniklo to samo od sebe, nikdo to dlouhodobě neplánoval. Rozbíjení agitačních skřínek, oken nejagilnějších komunistů, hřebíky pod koly Svazáků v prvomájovém průvodu apod. Cílem bylo zneklidnění komunistů a jejich přisluhovačů.

A situace se však dále zhoršovala. Lidé mizeli za hranicemi, přibývalo uvězněných. Mizeli i prátelé rodiny Mašínových. A byli první popravení. Z politických důvodů byla popravena i žena - Dr. Milada Horáková, se kterou matka bratrů Mašínových byla zavřena za okupace v pankrácké věznici.

Diktatura a násilí se stále zvyšovalo a tak se, v roce 1950, rozhodli pro ozbrojený odpor. Vždyť komunistická strana ozbrojila své příznivce a vyhlásila třídní boj již dávno předtím.

Od samého začátku dodržovali při plánování akci zásadu, kdo nic neví - nic nepoví. Ostatní členové skupiny tedy věděli pouze o akcích, kterých se sami zúčastnili. Ze stejného důvodu nevyhledávali kontakty na jiné odbojové skupiny.

Ctirad Mašín:

Politický boj s komunisty skončil v únoru 48. Oni vyhráli a tím to skončilo.
Kdo nebyl s nimi - byl proti nim. A jelo se na ostro.

[vk], [58]