Kalendárium roku 1969: TOTALITA

Kalendárium roku 1969

prosincové události

02.12.1969

Do Moskvy odjela k dvoustranným jednáním stranických a státních představitelů delegace vedená Gustávem Husákem.

08.12.1969

Vyvrcholením podzimní aktivity ministra Brůžka bylo shromáždění kulturních pracovníků ve Slovanském domě. V úvodu ministr deklaroval nutnost stranického řízení kultury, v diskusi vystoupilo několik sympatizantů s jeho politikou (např. Jiřina Švorcová, Ivan Skála).

V závěrečném Provolání je odsouzena "pasivní rezistence, jak ji dosud prosazují někteří činitelé kulturní fronty, zejména určité síly ve vedení tvůrčích svazů, v nichž se snaží uhájit své poslední pozice pravicově oportunistické i antisocialistické síly".

09.12.1969

V Praze se konala porada předsednictev KSČ a KSS s vedoucími tajemníky krajských a městských výborů o realizaci závěrů plén ÚV KSČ.

10.-12.12.1969

Historikové sdružení v Čs. výboru pro dějiny protifašistického odboje přijali rezoluci proti kabinetní politice, cenzuře a dalším ústupkům od polednové politiky předešlého roku.

15.12.1969

Výbor Svazu slovenských spisovatelů vyloučil ze svazu Ladislava Mňačka.

16.12.1969

Prezident republiky jmenoval Alexandra Dubčeka mimořádným zplnomocněným velvyslancem v Turecku. (také Akce StB Bukanýr)

Koncem roku vyšel v nakladatelství Československý spisovatel literární sborník prací osmnácti autorů Podoby 2, uspořádaný Václavem Havlem.

Dovršením procesu normalizace byl rok 1970.

Koncem ledna se stal předsedou Federální vlády ČSSR Lubomír Štrougal. Spektrum veřejné názorové prezentace bylo již minulostí, členové aparátu KSČ a vláda pokračovali v bratrských vztazích a v kooperaci především se státy Varšavské smlouvy, slavili svá výročí, v květnu byla na Hradě podepsána nová "Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi SSSR a ČSSR".

Mezi obnovené, v šedesátém osmém roce zrušené nebo oslabené mocenské nátlakové mechanismy patřilo znovuustavení Ideologické komise ÚV KSČ, kádrových podnikových útvarů, nomenklatury ÚV KSČ; v květnu 1970 schválilo předsednictvo ÚV KSČ na návrh Vasila BiľakaVasila Biľaka "Mzdově politické opatření k posílení angažovanosti redaktorů - novinářů", směrnice k úpravě honorářových fondů médií, tedy korupci novinářů; pokračovala trestní stíhání, soudy občanů, kteří se nezřekli svých svobodných názorů na vývoj v zemi.

Všechny soudit a věznit nemohli, proto zasahovali proti nepřizpůsobivým občanům jinými mocenskými prostředky.

Sedmého ledna byla v tisku publikována zpráva ze zasedání předsednictva ÚV Národní fronty z předešlého dne o projednání situace ve vedení tvůrčích svazů, s návrhy na řešení jejich pravicově oportunistických postojů. Za nejzávažnější byla označena situace ve Svazu filmových a televizních umělců (FITES) - jeho představitelé se "nejvíce zasloužili o neblahou činnost tzv. koordinačního výboru tvůrčích svazů, který se stal jedním z nejvýznamnějších nástrojů boje pravice a protisocialistických sil o moc". Předsednictvo ÚV NF proto rozhodlo o zániku členství tohoto svazu v Národní frontě - tím byl český FITES zakázán. Slovenský byl zlikvidován rozhodnutím Ministerstva vnitra SSR 22. ledna 1970.

Za neméně vážnou byla označena situace v českém svazu spisovatelů. A situace v dalších svazech rovněž "neúnosná a zralá k řešení". Trvalo více než dva roky jednání, restrikcí a různých opatření, než se v průběhu roku 1972 mohly konat sjezdy konsolidovaných svazů, samozřejmě s novým vedením a s podstatně omezenou členskou základnou.

Uzavřelo se období let 1968/69, které mělo katastrofální důsledky pro kulturní frontu, uvedl vedoucí oddělení kultury ÚV KSČ M. Müller ve zprávě předložené předsednictvu ÚV KSČ v dubnu 1973. Do činnosti násilně transformovaných svazů patřila socialistická výchova uměním, dohled nad svazovými časopisy, hodnocení tvorby, internacionalismus…

Vědecká obec byla za nekapitulantské postoje již od druhého pololetí 1969 tvrdě postihována rušením, transformací a slučováním vědeckých ústavů ČSAV, personálními čistkami i trestním stíháním. Na příklad na základě zákonného opatření předsednictva FS z 22. srpna 1969 byli zatčeni pracovník Sociologického ústavu Rudolf Battěk a Jan Tesař z Historického ústavu; za publikaci "Sedm pražských dnů, 21. - 27. srpen 1968" byli v roce 1971 vyslýcháni akademik František Šorm a ředitel zrušeného Historického ústavu Josef Macek, bylo zahájeno trestní stíhání historiků Viléma Prečana, Milana Otáhala a dalších spolupracovníků na publikaci…

Proti vzmáhající se pasivní rezistenci a pro obnovení akceschopnosti KSČ byl na zasedání ÚV KSČ v posledních lednových dnech 1970 schválen "Dopis ÚV KSČ všem základním organizacím a členům strany k výměně členských legitimací "- záminka k čistkám ve vládnoucí straně, k odstranění členů, kteří nepovažovali 21. srpen za internacionální pomoc, ale za okupaci a neodvolali své předešlé postoje. Předsedou Ústřední kontrolní a revizní komise byl v českých zemích Miloš Jakeš, na Slovensku vedl komisi KSS plukovník Viliam Šalgovič.

Po tzv. pohovorech k výměně členských legitimací (s připočtením emigrace a předešlým zřeknutí se členství v KSČ) bylo ze strany vyloučeno nebo vyškrtnuto téměř půl miliónu členů, tedy asi 28 procent členské základny - k tomu nutno přičíst i nestraníky a rodinné příslušníky pro které mělo neuznání "bratrské pomoci" za následek existenční postihy (ztráta zaměstnání v profesi, vyloučení ze studia…). Nejvíce byla postižena inteligence. V intelektuálských organizacích dosáhl úbytek členů v KSČ padesáti procent.

V červnu byly pohovory k výměně členských legitimací, tj. očista strany od pravicových oportunistů, ukončeny. V témže měsíci byl Alexandr Dubček odvolán z funkce velvyslance v Turecku a vyloučen z KSČ.

Neodmyslitelným prostředkem normalizace po nástupu Gustáva Husáka do vedoucí funkce ve straně bylo od roku 1969, kromě šikany, trestní stíhání. V letech 1969 - 1989 bylo za protistátní činnost a za opuštění republiky odsouzeno 110 751 občanů (83 693 v ČSR a 27 058 na Slovensku) - z toho 105 993 podle paragrafu 109 trestního zákona o opuštění republiky; čísla nezahrnují rozhodnutí vojenských soudů. Více než polovina rozsudků byla vynesena v letech 1969-1974. Vedle známých osobností byli souzeni v různých městech republiky občané, jejichž jména upadla v zapomnění.

Rozsáhlý proces se odehrával před Městským soudem v Praze v roce 1971 s příslušníky Hnutí revoluční mládeže, které se spojilo s trockistickou organizací Petra Uhla (např. jmenovaný Petr Uhl, Petruška Šustrová, Ivan Dejmal, Jan Frolík, Jaroslav Bašta a další). Podvratná činnost proti společenskému a státnímu zřízení spočívala v tom, že (dle zdůvodnění rozsudku) od listopadu 1968 do až do prosince 1969 "ve vzájemné součinnosti a spolupráci s dalšími osobami sestavovali a rozmnožovali různé písemnosti a letáky, jejichž obsah mohl vyvolat nesouhlas a odpor vůči socialistickému společenskému řádu a narušovat úsilí státních orgánů ke konsolidaci politických a hospodářských poměrů v republice"; šířili tak nepřátelskou propagandu, ohrožovali "politické základy republiky".

Dva rozsudky byly vyneseny podmíněně, čtrnáct občanů odsouzeno nepodmíněně k trestu odnětí svobody v první nápravně výchovné skupině celkem na 320 měsíců, tedy více než dvacet šest let.

Řečeno slovy historika Milana Otáhala: "Události let 1969 - 1972 potvrdily, že bez násilné represe nemohla nová komunistická reprezentace porazit reformní hnutí a zlomit odpor obyvatelstva. Násilí a teror byly tudíž podmínkou sine qua non nastolení a upevnění normalizačního režimu".

související texty:

1969 - události podrobně: