spolu s rodiči, členy družstva Interhelpo, se vystěhoval do SSSR,

žil v kirgizském Pišpeku (Frunze),

žil v Nižním Novgorodě (Gorkém), kde vystudoval střední školu,

(listopad) vrátil se na Slovensko,

vyučil se soustružníkem a 1941-44 pracoval ve Škodových závodech v Dubnici nad Váhom,

vstoupil do ilegální KSS a zapojil se do komunistického odboje, v němž byl významně činný jeho otec Štefan D. (1892-1969),

se aktivně zúčastnil Slovenského národního povstání a při ústupových bojích byl raněn,

zaměstnán jako destilatér drožďárny v Trenčíně, zároveň se politicky angažoval v KSS,

tajemník, posléze vedoucí tajemník OV KSS v Trenčíně,

vedoucí odboru ÚV KSS v Bratislavě,

poslanec NS,

studoval na PF UKo v Bratislavě,

vedoucí tajemník KV KSS v Banské Bystrici,

studoval na Vysoké stranické škole při ÚV KSSS v Moskvě,

člen ÚV KSS a ÚV KSČ,

vedoucí tajemník KV KSS v Bratislavě,

tajemník ÚV KSČ,

poslanec NS,

tajemník ÚV KSS,

kandidát ÚV KSČ,

člen tzv. Kolderovy komise ÚV KSČ pro přešetření a dokončení stranických rehabilitací,

(duben - září) člen předsednictva ÚV KSČ,

(duben - leden) první tajemník ÚV KSS,

poslanec SNR,

(5.1.1968 - 17.4.1969) první tajemník ÚV KSČ,

poslanec sněmovny lidu FS.

Jeden z hlavních představitelů reformního proudu v KSČ v 60. letech, vůdčí osobnost a symbol Pražského jara 1968, těšící se mimořádné popularitě doma i v zahraničí.

Personifikoval dobové snahy o demokratizaci, humanizaci v racionalizaci socialistického společenského a politického systému v Československu s využitím zdejších specifik a tradic ("socialismus s lidskou tváří"), ale při zachování jeho sociálně ekonomické podstaty.

Tento program a první konkrétní kroky k jeho realizaci se marně snažil obhájit před odmítavými reakcemi politické reprezentace SSSR i většiny dalších států Varšavské smlouvy, na přelomu července a srpna 1968 vedl delegaci KSČ na jednání s politbyrem ÚV KSSS v Čierné nad Tisou a poté na schůzce představitelů komunistických stran zemí sovětského bloku v Bratislavě.

V noci z 20. na 21.8.1968 se spolu s většinou předsednictva ÚV KSČ postavil proti sovětské invazi do Československa a odsoudil ji jako okupaci. Po obsazení Prahy byl s několika dalšími čelnými představiteli zajištěn a odvlečen do SSSR, kde se 23.-26.8.1968 účastnil kremelských jednání mezi čs. a sov. stranickou a státní reprezentací a 26.8.1968 pod nátlakem spolupodepsal tzv. moskevský protokol o dočasném pobytu sov. vojsk na čs. území a o "normalizaci" poměrů v Československu.

V následujících měsících se snažil uskutečňovat retardační politiku proti sílícímu náporu Moskvy a jejích domácích přisluhovačů, nakonec však donucen 17.4.1969 odstoupit z funkce prvního tajemníka ÚV KSČ a postupně vyřazen z politického rozhodování. Od 28.4. do 15.10.1969 předseda FS, od prosince 1969 do června 1970 čs. velvyslanec v Turecku. Koncem září 1969 zbaven funkce člena předsednictva ÚV KSČ, v lednu 1970 člena ÚV KSČ, 26.6.1970 vyloučen z KSČ a označen za vedoucího představitele "pravicově-oportunistických sil".

technicko-hospodářský pracovník Západoslovenských státních lesů, od 1985 v důchodu. V 70. a 80. letech udržoval kontakty s opozičním hnutím a opakovaně vystoupil s kritikou normalizačního režimu (v dopisech čs. orgánům i rozhovorech pro zahraniční tisk), po zahájení sovětské "perestrojky" se snažil navázat kontakty s M. S. Gorbačovem. Politicky se vyvíjel od reformního komunismu k demokratickému socialismu západoevropských sociálních demokracií.

V listopadových dnech 1989 znovu vstoupil do politického života, podpořil OF a VPN a pronesl projevy na manifestacích v Bratislavě i v Praze (24. a 26.11.). Od 28.12.1989 do své smrti poslanec SN FS, od 28.12.1989 do června 1992 předseda FS, nejprve politický reprezentant VPN, poté Sociálně demokratické strany na Slovensku - od března 1992 její předseda. Aktivně se podílel na obnově demokratického parlamentu a významně se exponoval v zápase o zachování společného čs. státu, pro své v zásadě sociálně demokratické postoje a reformně komunistickou minulost byl ovšem napadán ze strany pravicových liberálů a konzervativců. Podnikl řadu zahraničních cest a převzal četná vysoká vyznamenání.

utrpěl vážná zranění při autonehodě na dálnici nedaleko Humpolce, v důsledku nichž o dva měsíce později v pražské nemocnici Na Homolce zemřel.

Posmrtně vydány jeho memoáry Naděje umírá poslední (1993), napsané ve spolupráci s J. Hochmanem.

související texty:

Akce StB Bukanýr

KSS

KSČ - stranické orgány - generální tajemník

Pražské jaro 1968

události roku 1968

moskevská jednání 1968

Varšavská smlouva

Občanské fórum (OF)

VPN

SSSR

Leonid Brežněv

Michail Gorbačov

Drahomír Kolder

Normalizace

Listopad 1989

vedoucí představitelé KSČ v období 1945 - 1989:

použitá literatura: 12