I když málo známá, je to patrně nejdůležitější společenská teorie z období studené války. Její podstatou je strach z neovladatelného pohybu ve vývoji společnosti a v mezinárodních vztazích a nutnost zastavit jej. Reakce demokratických zemí a totalitních režimů na zjištěné změny se však výrazně liší.

Jakmile se zřítí jedna kostička domina, ostatní ji rychle následují a jediná možnost jak zabránit zhroucení celé stavby je, co nejrychleji přerušit spojení ve směru očekávaného pohybu.

Průběh změn ve společnosti, a to jak ve vnitřních tak i v mezinárodních záležitostech, je možno přirovnat k pohybu kostiček domina. Jeden začne, druhý se přidá a celá dosavadní situace se změní!

Aby bylo možno podle potřeby usměrňovat či přerušit proud změn, je nutné vědět kudy proud vede. Proto je nutné shromažďovat informace uvnitř států (statistický úřad, tajná policie) i v zahraničí (rozvědka).

Když měl americký prezident Truman obavu ze sovětské rozpínavosti na konci čtyřicátých let a rozhodl se vytrvat v Berlíně, byl ovlivněn teorií domina.

Když Stalin viděl tento plán. Poté, co komunistické strany Francie a Itálie vystoupily roku 1947 z vlády a Jugoslávie chtěla jít svou vlastní cestou, se Stalin zhrozil, že se mu celá jeho nová říše bortí pod rukama. Jeho rozhodnutí o založení Kominformy a utvrzení režimu ve východní Evropě bylo tedy ovlivněno stejnou teorií.

Příkaz prezidenta Novotného zakročit proti studentům protestujícím proti výpadkům elektřiny, rozhodnutí Varšavské smlouvy o osvobození Československa od socialismu s lidskou tváří i reakce československého režimu na Chartu 77 byly typickými reakcemi totalitního režimu, vystrašeného teorií domina.

Potvrzením teorie domina byl postupný rozpad komunistického bloku.

související texty:

Brežněvova doktrína

Michail Sergejevič Gorbačov

autor textu: Pavel Zvěřina

použitá literatura: 34,40