Vojenský zásah armád pěti států Varšavské smlouvy (SSSR, Bulharska, Maďarska, NDR a Polska) v Československu v noci z 20. na 21.8.1968, který zastavil reformní proces Pražského jara.

Zásahu předcházel politický nátlak sovětského vedení v čele s L. I. Brežněvem i dalších vůdců komunistických režimů na Československé představitele, aby zastavili demokratizační proces, který mohl ohrozit komunistické režimy v sousedních zemích.

Samotné invaze se zúčastnilo 750 000 vojáků a 6 000 tanků. Vojska se na Československém území setkala se spontánním a nenásilným odporem obyvatel, přesto došlo ke ztrátám na životech mezi civilisty. Československá armáda nezasáhla.

Předsednictvo ÚV KSČ vydalo prohlášení k Československé veřejnosti, v němž intervenci odmítlo a odsoudilo. Stejný postoj zaujali i další ústavní činitelé, včetně prezidenta L. Svobody, který odmítl jmenovat "dělnicko-rolnickou vládu", vytvořenou kolaboranty z řad prosovětských exponentů v ÚV KSČ (V. Biľak, A. Indra, A. Kapek, D. Kolder).

Ještě 21.8.1968 byli internováni a odvezeni na sovětské území čelní představitelé reforem (A. Dubček, J. Smrkovský, O. Černík, F. Kriegel, J. Špaček, B. Šimon). 22.8. se konal mimořádný XIV. sjezd KSČ (tzv. vysočanský), který vznesl požadavek stažení cizích vojsk.

23.8. zahájili v Moskvě nejvyšší sovětští představitelé rozhovory s československou delegací, v jejímž čele stál L. Svoboda. Členy československé delegace byli jak reformisté, unesení 21.8. do Moskvy, tak i někteří členové prosovětského kolaborantského křídla.

Výsledkem jednání byl moskevský protokol, který vyvolal v československé veřejnosti zklamání, přestože oficiálně měly být zachovány dosavadní výsledky reformního procesu. 16.10.1968 byla podepsána Smlouva o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území ČSSR, která legalizovala pobyt okupačních vojsk v následujících letech.

Přestože československé území opustila část sovětských jednotek a všechny jednotky ostatních intervenujících států, zůstaly na území ČSSR některé jednotky sovětské armády až do června 1991. Po srpnové invazi 1968 byl v Československu zahájen proces normalizace, ve kterém byla samotná srpnová invaze interpretována jako internacionální pomoc proti kontrarevoluci.

další informace

[16]