Narodil se v rodině haličských Židů, otec byl nezámožný stavitel. Na konci 20. let odešel do Prahy, kde vystudoval medicínu.

Působil jako lékař na interní klinice v Praze.

Působil jako lékař v republikánské armádě ve Španělsku. Dosáhl hodnosti majora a po porážce španělských republikánů odešel do Číny, napadené Japonskem (rok 1939).

Vězněn v internačním táboře ve Francii.

Vojenský lékař čínské Rudé armády.

Organizační tajemník krajského výboru KSČ v Praze.

(Únor) zástupce velitele hlavního štábu Lidových milicí.

Náměstek ministra zdravotnictví.
Při antisemitské čistce, v "boji proti sionismu" a také proti interbrigadistům, organizovaném komunistickou mocí po politických procesech v 50. letech, byl z funkce odvolán.

Pracoval jako závodní lékař v podniku Tatra Smíchov.

Rehabilitován.

Poradce kubánské vlády pro zdravotnictví.

Před XII. sjezdem KSČ (4.-8.12.1962) se stal členem ÚV KSČ.

Primář Výzkumného ústavu chorob revmatických v Praze.

Primář interního oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze-Krči.

Poslanec NS, poslanec SL FS.

(Od 8.4. do 31.8.) předseda ÚV Národní fronty.

Člen předsednictva ÚV KSČ.

Jeden z hlavních představitelů reformního proudu v KSČ koncem 60. let.

Zadržen sovětskými okupačními orgány v budově ÚV KSČ v Praze a unesen nejprve do Karpat a za dva dny poté do Moskvy. V následujících dnech mu byla znemožněna účast na moskevských jednáních, československých a sovětských představitelů.

Jako jediný z 26 českých a slovenských politiků odmítl podepsat text závěrečného komuniké, který mu byl (i přes jeho neúčast na jednání) předložen k podpisu.

Hlasoval (spolu s Boženou Fukovou, Gertrudou Sekaninovou - Čakrtovou a Františkem Vodsloněm) v NS proti přijetí smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR.

(Podzim) v důsledku svých postojů odvolán ze všech svých stranických funkcí.

Na zasedání ÚV KSČ vyloučen z ÚV KSČ a následně i z KSČ.
Text jeho vystoupení na tomto plénu ÚV KSČ koloval rozmnožený mezi občany. Mj. se v něm uvádělo:
"Odmítl jsem podepsat tzv. moskevský protokol. Odmítl jsem to proto, že jsem v tomto protokolu viděl dokument, který všestranně svazoval ruce naší republice. Odmítl jsem jej podepsat proto, že podepsání se dělo v ovzduší vojenského obsazení republiky, bez konzultace s ústavními orgány a v rozporu s cítěním lidu této země... Hlasoval jsem proti ratifikaci smlouvy o dočasném pobytu vojsk na našem území... Tato smlouva o dočasném pobytu vojsk na našem území postrádá základní náležitost řádné smlouvy, tj. dobrovolnost... Smlouva byla podepsána nikoliv perem, ale hlavněmi děl a samopalů..."

Zbaven poslaneckého mandátu ve SL FS.

Odešel do důchodu.

Činný v opozičním hnutí.

Signatář Charty 77.

Na jeho počest byla Nadací Charty 77 zřízena Cena Františka Kriegla kterou jsou oceňováni jednotlivci "za mimořádné zásluhy v boji za lidská práva a občanské svobody, národní nezávislost, suverenitu a demokracii". Její zakladatel, český a švédský jaderný fyzik František Janouch (* 22.9.1931 Lysá nad Labem), o Františku Krieglovi mj. napsal:
"V srpnu 1968 se mi jednou přiznal, že od setkání se sovětským vedením v Čierné nad Tisou nemůže spát - stále musí myslet na to, v jakých primitivních rukou jsou osudy národů i celého lidstva."

související texty:

Božena Fuková

Gertruda Sekaninová - Čakrtová

František Vodsloň

Komuniké z Československo - Sovětského jednání v Moskvě dne 27.8.1968

Smlouva o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území ČSSR (text)

Pražské jaro 1968

události roku 1968

normalizace

autor textu: Vladimír Mach, Miroslav Sígl

použitá literatura: 12