Slovo amnestie je řeckého původu a znamená totéž co amnézie - nepaměť, ztráta paměti, v přeneseném významu prominutí. To znamená, že ten, kdo promíjí, zamýšlí na slovo vina zapomenout.

Snad pro všechny vězně patří slovo amnestie k těm nejkouzelnějším. U politických vězňů v SSSR a v jeho satelitech se nabízí ještě jeden význam: označení slova amnestie jako osvobození nevinných lidí.

Pověsti o blížící se amnestii nebyly v pracovních táborech ničím neobvyklým. Jednou za čas se objevovaly, často v souvislosti s určitou politickou událostí doma i v zahraničí (např. červen 1955 a ženevská jednání nejvyšších představitelů světových mocností, kulatá výročí různých událostí, narozeniny nejvyšších komunistických pohlavárů apod.), mnohdy však i bez jakýchkoliv spojitostí. Političtí vězni ve špatných podmínkách čs. vězeňských zařízeních potřebovali naději. Bez ní bylo vše ještě mnohem těžší.

amnestie v roce 1953

V březnu 1953 se po smrti Stalina v SSSR uskutečnila tzv. Berijova amnestie. Týkala se pouze nepolitických vězňů, přesto se na svobodu dostal asi milion lidí. Jistě by stálo za detailnější srovnání, nakolik tato událost ovlivnila dění v ostatních zemích východního bloku.

V květnu roku 1953 bylo z československých vězeňských zařízení propuštěno 15 379 odsouzených. Amnestie se rovněž týkala 4035 vězňů z ostrovských uranových trestaneckých pracovních táborů.

I v průběhu 50. let si mohl odsouzený (popř. jeho příbuzní) podat po odpykání poloviny trestu žádost o podmínečné propuštění. Stejně probíhalo prominutí zbytku trestu formou individuálních milostí - tedy na základě žádosti, ale ne všichni vězni byli ochotni tuto proceduru podstoupit, nebo udělení milosti proběhlo naprosto nečekaně.

Většina z propuštěných si v prvních okamžicích radosti nad znovuzískanou svobodou neuvědomila, že s sebou si do civilního života přinášejí těžké břímě: přes původní význam slova amnestie jim jejich trest nebyl zrušen, ale čekala je různě dlouhá zkušební lhůta, v níž se nesměli dopustit úmyslného trestného činu. V případě jeho spáchání (pokud měla StB na této osobě zájem, nebylo problémem nějaké "důkazy" opatřit) v době zkušební lhůty jim byl k "dobru" připočten i zbytek trestu předchozího.

průběh amnestie v roce 1955

Na základě amnestie prezidenta republiky v roce 1955 bylo celkem propuštěno 7227 osob. U 1160 odsouzených došlo ke zkrácení trestu. Pro dokreslení naznačím, jaký měla amnestie průběh přímo v táborech: na jejích přípravách se v NPT se podílelo 11 tříčlenných komisí složených z pracovníků SNZ, soudců a prokurátorů, které prověřily 13 142 osobních spisů vězňů.

Od 8. května byla vyhlášena 100% pohotovost a zesíleny vnější stanoviště vnitřních stráží MV. Vně NPT se navíc neustále pohybovaly hlídky. V průběhu amnestie byly na všech táborech každý večer promítány filmy. Během 8. a 9. května se odsouzení mohli zúčastnit řady sportovních akcí - fotbal, turnaje ve volejbalu, stolním tenisu apod. V táborech Nikolaji a Rovnosti mohli vězni v televizi sledovat vystoupení taneční skupiny Alexandrovců a vojenskou přehlídku.

rok 1960: nová ústava a nová amnestie

Snaha demonstrovat úspěchy socialistického zřízení se projevila ve dvou událostech na jaře r. 1960: v nové ústavě a v ní zakotvené vedoucí rolí KSČ ve státě a ve změně názvu státu z Československé republiky na Československou socialistickou republiku (ČSSR) bylo oficiálně vyhlášeno vítězství socialismu v čs. státě.

U příležitosti 15. výročí osvobození Československa vyhlásil prezident republiky rozsáhlou amnestii. Ta se týkala 5319 lidí z celkem 8708 obětí politických procesů, dosud se nacházejících v čs. věznicích a nápravně pracovních táborech a také 5600 z celkem 23 023 odsouzených za kriminální trestné činy. Součástí amnestie bylo i prominutí vedlejších trestů u odsouzených, kteří byli propuštěni z výkonu trestu před rokem 1960.

Amnestie z roku 1960 byla opožděnou reakcí na první fázi procesu destalinizace z roku 1956. Konzervativní komunistické vedení se tak pokusilo o odstranění svých hříchů minulosti "tichou cestou". Obětem politických procesů se nedostalo žádné rehabilitace, jež by z nich sejmula označení viníka. Spíše se jednalo a jednostranné gesto dobré vůle, které umožnilo propustit neprávem odsouzené - a ještě zdaleka ne všechny - na svobodu.

Ale u veřejnosti a úřadů s sebou dále nesli osudové znamení zločince. Jakékoli (ne)vědomé "porušení" socialistických zákonů pro ně mohlo znamenat návrat za mříže.

Po květnové amnestii v roce 1960 zůstalo ve vězení 2985 osob odsouzených v politických procesech . V roce 1961 vypršel trest 832 lidem. Ale na druhou stranu se ve vězení ocitlo (či bylo opět odsouzeno) 1713 osob.

amnestie v roce 1962

Při amnestii prezidenta republiky bylo v roce 1962 propuštěno 2520 politických vězňů.

výročí osvobození a amnestie v roce 1965

V roce 1965 bylo u příležitosti dvacátého výročí osvobození republiky a amnestie prezidenta republiky opustilo brány čs. vězeňských zařízení 170 politických vězňů.

Pro úplnost budiž dodáno, že v letech 1962-1967 bylo vyhověno 1359 žádostem politických vězňů o podmíněné propuštění.

související texty:

historie období 1948-1952

historie období 1953-1957

historie období 1958-1968

historie období 1969-1989

historie i pomocí čísel

ženy v čs. vězeňských zařízeních v 50. a 60. letech

amnestie 1953 - 1962

vězeňství - úvodní strana

autor textu: Tomáš Bursík