Bylo již řečeno, že převedení vězeňství i Sborů nápravné výchovy pod republikové resorty spravedlnosti k přílišnému zlepšení nevedlo. Přes nepochybné počáteční snahy o další zavádění moderních přístupů např. ve výchovné funkci vězeňství, již od počátku sedmdesátých let ruku v ruce s nastupující normalizací dochází ve čs. věznicích k znovuzavedení osvědčených věcí - viz funkce izolační a donucovací.

Návrat k osvědčenému duchu let padesátých, kdy vězeňství podléhalo direktivám ÚV KSČ, je charakterizován i opětovným zřízením politickovýchovného aparátu SNV ČSR a také oficiálním obnovením agenturně operativní činnosti v roce 1974 (tzv. odbor ochrany správy SNV a oddělení ochrany útvarů SNV).

O tom, jak důležitou roli hrála operativa v československém vězeňském systému v normalizačním období svědčí vznik samostatného oddělení vnitřní ochrany správy SNV v červnu roku 1978.

Ve vězeňských zařízeních se zvyšuje počet osob ve vazbě i ve výkonu trestu - na konci r. 1973 bylo v českých zemích 26,4 tis. a na Slovensku 11,7 tis. vězňů.

političtí vězni - vězni pro přesvědčení

Vůči politickým vězňům (nyní označovaných i jako "vězni pro přesvědčení") jsou zaváděny tvrdší metody zacházení, jež vrcholí zavedením tzv. politické izolace v roce 1972. Na počátku sedmdesátých let byla zaznamenána vlna politických procesů, a přestože svou masovostí, počtem postižených a délkami trestů se nepřiblížila k rozsahu represí z let padesátých, její oběti si byly nuceny v čs. věznicích vytrpět mnohá příkoří.

Mnozí z nich si na dobu svého věznění odnesli trpkou vzpomínku v podobě zhoršení zdravotního stavu. Věznitelé často nebrali na zřetel jejich špatný zdravotní stav. V zacházení s politickými vězni se uplatňovaly metody, které, podle oficiálního zdůvodnění správy SNV, měly dále upevnit disciplínu. Ve skutečnosti se staly nástrojem další šikany a zdůraznění již tak špatného postavení politického vězně. Jednalo se o nepřímý nátlak vězeňského systému na lidskou psychiku.

I političtí vězni museli ve vězení pracovat. Z výdělku měli nárok na kapesné, z něhož si mohli zakoupit např. toaletní potřeby, cigarety, některé základní potraviny. Občas pro ně bylo těžké lidsky vyjít se spoluvězni.

úloha VONS ve vztahu ke vězeňství

Samostatnou kapitolou v dějinách čs. vězeňství hraje Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Podle svého úvodního prohlášení z dubna 1978 si jako cíl vytkl sledovat případy osob, které byly trestně stíhány nebo vězněny za projevy svého přesvědčení nebo které se staly obětmi policejní a justiční zlovůle, a dále s těmito případy seznamovat - např. prostřednictvím "INFOCHU" a Amnesty International - nejen československou veřejnost a státní úřady.

Nedlouho po jeho vzniku však i jeho přední členy (Otta Bednářová, Václav Benda, Jiří Dienstbier, Václav Havel, Dana Němcová a Petr Uhl) dostihla pěst komunistické spravedlnosti. Výše jmenovaní byli Městským soudem v Praze v říjnu roku 1979 odsouzeni k trestům v rozmezí dvou až pěti let. Právě v souvislosti s procesem byl VONS jako jediné sdružení z tehdejšího východního bloku přijat za člena Mezinárodní federace pro lidská práva (FIDH), v němž působil pod označením Československá liga pro lidská práva.

Počet vězeňských zařízení v období let 1972 - 1989 mírně kolísal. V českých zemích existovalo 9-11 věznic, v nichž se vykonávala vazba, 23 NVÚ pro výkon trestu odnětí svobody, z části s pobočkami, rozdělených do třech nápravně výchovných skupin (NVS) a tři NVÚ pro mladistvé. Podle odhadů Charty 77 bylo v ČSSR v polovině osmdesátých let vězněno 45 000 až 48 000 lidí.

Období druhé poloviny osmdesátých let je, podle odborníků zabývajících se danou problematikou, charakterizováno protichůdnými trendy:

• Jsou zde snahy opětovně kriminalizovat činnost zastánců lidských práv, za použití celé škály různorodých prostředků je izolovat a omezovat jejich vliv v tehdejší společnosti. Dle oficiálních údajů bylo v roce 1989 v ČSSR 246 politických vězňů.



• Na druhé straně i vnitropolitický vývoj v ČSSR je stále výrazněji ovlivňován mezinárodně politickou situací, narůstá vliv veřejného mínění a jsou patrné snahy některých skupin obyvatel a odborníků (i uvnitř samotné KSČ) provést dalekosáhlé politické a ekonomické změny uvnitř společnosti.

související texty:

historie období 1948-1952

historie období 1953-1957

historie období 1958-1968

historie období 1969-1989

historie i pomocí čísel

ženy v čs. vězeňských zařízeních v 50. a 60. letech

amnestie 1953 - 1962

vězeňství - úvodní strana

autor textu: Tomáš Bursík