Zpravodajská služba

Československá republika měla vojenskou zpravodajskou službu už od roku 1918. Složena byla ze dvou složek: ofenzivní (rozvědné) a defenzivní (kontrarozvědné).

Po vypuknutí druhé světové války působila tato zpravodajská služba nejen u československé exilové vlády v Londýně, ale i v Moskvě. Zpočátku byla řízena exilovou vládou.

Vznik vojenské kontrarozvědky

Koncem války však vliv exilové vlády na zpravodajskou službu zeslábl. Toho využily sovětské zpravodajské služby a žádaly vznik samostatné kontrarozvědné složky u 1. československého armádního sboru v SSSR. Očekávaly, že se jim tak otevře velký prostor pro uplatnění sovětského vlivu nejen v armádě, ale především v osvobozeném Československu.

Obranné zpravodajství

Samostatná československá vojenská kontrarozvědka vznikla 7. ledna 1945.

V rámci 1. československého armádního sboru v SSSR bylo zřízeno vojenské Obranné zpravodajství (OBZ). Podléhalo přímo veliteli sboru, generálu Ludvíku Svobodovi. Mělo pravomoci zpravodajské i bezpečnostní. V jeho čele stál Bedřich Reicin, jeho zástupcem se stal Karel Vaš.

OBZ mělo tvořit protiváhu II. odboru londýnského Ministerstva národní obrany řízeného generálem Františkem Moravcem, ke kterému měli Sověti výhrady.

O vzniku jakékoliv tajné služby vždy rozhoduje vláda nebo parlament. O vytvoření OBZ bez londýnského Ministerstva národní obrany rozhodl pouze generál vojenské jednotky Ludvík Svoboda, a to na žádost cizího státu - SSSR!

Organizační struktura a metody práce OBZ vycházely z předpisů platných v Rudé armádě. Byly vytvořeny tzv. bezpečnostní oddíly, které zadržovaly a zatýkaly, prováděly domovní prohlídky, eskortovaly zatčené. Příslušníci těchto oddílů měli téměř neomezené pravomoci nejen vůči vojenským osobám, ale i vůči civilnímu obyvatelstvu na osvobozeném území.

Příslušníci OBZ úzce spolupracovali se sovětskými zpravodajskými orgány. OBZ také od samého počátku představovalo důležitý zdroj informací pro SSSR a pro vedení KSČ.

Po roce 1945

OBZ se po skončení druhé světové války stalo součástí Ministerstva národní obrany. Mezi československými zpravodajskými službami mělo výsadní postavení, protože mu byly ponechány zpravodajské i výkonné pravomoci.

Obranné zpravodajství nadále zůstalo pod vlivem sovětských zpravodajských služeb. Jeho pracovníci se podíleli na zatýkání a perzekuci důstojníků západního odboje, prověřovali důstojníky hlásící se do armády a shromažďovali kompromitující materiály.

Generál Svoboda se zasloužil o odstranění vedoucích činitelů vojenského odboje na Západě z významných míst v armádě - především generála Ingra a v oblasti zpravodajství o generála Moravce.

Nástroj komunistů

Vojenská kontrarozvědka (OBZ) měla velký podíl na ovládnutí bezpečnostních složek Ministerstva vnitra i tajných služeb komunistickou stranou již v roce 1945. Do nově vznikajících bezpečnostních složek byli povoláváni hlavně příslušníci československého armádního sboru a důstojníci organizovaní v KSČ. OBZ se podílelo na jejich výběru a prověřování.

V Únoru 1948 otevřeně podporovala uchopení moci ve státě komunisty a účinně se na něm podílela. Poté v armádě prováděla politické čistky, podílela se na nezákonném zatýkání osob, jejich vyšetřování a přípravě vykonstruovaných politických monstrprocesů.

Vojenská kontrarozvědka prošla po roce 1948 řadou reorganizací. Byla přidělována pod různá ministerstva a měla různé názvy. Stala se vzorem pro vznikající Státní bezpečnost, která přejímala její kádry, metody i terminologii.

V lůně Státní bezpečnosti

23. května 1950 vzniklo Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), které se mělo stát centrem řízení tajných služeb a posílit tak pozici Státní bezpečnosti.

Na nátlak sovětských poradců byla vojenská kontrarozvědka 1. května 1951 převedena do MNB. O rok později se stala složkou Státní bezpečnosti pod názvem Hlavní správa vojenské kontrarozvědky (HS VKR). Ministerstvo národní obrany na ni ztratilo vliv.

Po zániku Ministerstva národní bezpečnosti 11. září 1953 byla HS VKR spolu s StB převedena pod Ministerstvo vnitra, které tak získalo kontrolu nad veškerým děním v republice.

Řízení kontrarozvědky

Stejně jako ostatní složky Státní bezpečnosti byla vojenská kontrarozvědka podřízena náměstkům ministra vnitra. Úkoly k činnosti celé Státní bezpečnosti vydával ministr vnitra svými rozkazy.

Na základě dohody mezi ministry vnitra a obrany měli příslušníci vojenské kontrarozvědky všechny výhody služebního poměru vojáka z povolání. Většinou na náklady Ministerstva národní obrany.

Hlavní správa vojenské kontrarozvědky byla zrušena 31. května 1990 rozkazem ministra vnitra ČSFR Richarda Sachera.

Ministr národní obrany Miroslav Vacek k 1. červenci 1990 zřídil Vojenské obranné zpravodajství.

související texty:

Z historie vojenské kontrarozvědky

Vývoj vojenské kontrarozvědky

Organizační struktura HS VKR

Seznam objektových svazků Vojenské kontrarozvědky

StB - hlavní správa vojenské kontrarozvědky

StB - úvodní část

autor textu: Daniel Růžička