Systém výslechů a protokolů byl uspořádán tak, aby co nejvíce usnadnil cestu k cílům výslechových plánů.

Možné formy výslechů:

• Výslech na životopis - vyslýchaný líčil průběh svého života a vyšetřovatel v něm odhaloval temná místa a od nich se odvíjel další plán výslechů.
• Výslech na sebekritiku - používal se u funkcionářů, kteří veřejně nebo písemně přiznali své politické chyby. Úkolem vyšetřovatelů bylo překvalifikovat tyto chyby v úmyslné činy a zločiny a přesvědčit o tom vyslýchaného.
• Výslech na dokument - vyslýchanému byl předložen kompromitující dokument, skutečný nebo zfalšovaný a vyšetřovaný musel dokazovat nezávadnost jeho obsahu.
• Výslech na někoho - cílem bylo obstarat obvinění či důkazy proti jinému.
• Výslech na výpověď - šlo o výslech na základě jiného výslechu na někoho.

Hojně byly využívány konfrontace mezi vězněnými, ať již individuální nebo skupinové.

Otázkové protokoly

Do praxe československé Bezpečnosti otázkové protokoly zavedli sovětští poradci. Do té doby vypovídal vyslýchaný k obvinění a vyšetřovatel jeho výpověď zapsal.

Otázkové protokoly obsahovaly otázku vyšetřovatele a odpověď vyšetřovaného. Následovala řada otázek a odpovědí. Tento způsob umožňoval vyšetřovateli obvinění rozvíjet a každá odpověď se stávala východiskem další otázky. Vyšetřovaný učinil jedno požadované a vynucené doznání v domnění, že bude mít klid. Jeho doznání se ale stalo článkem řetězu dalších otázek a doznání. Konec tohoto řetězu vždy určoval vyšetřovatel.

Otázkové protokoly umožňovaly vyšetřovateli upravit odpověď podle svého záměru. Měl dokonce povinnost vypustit vše, co vyšetřovaný říkal na svoji obhajobu.

Ještě závažnější úpravy se prováděly při formulování odpovědí. Formulace sestavoval vyšetřovatel a zahrnoval do nich to, co považoval za potřebné a co bylo v souladu s výslechovým plánem. Formulace vždy zostřoval v neprospěch vyšetřovaného.

Odpovědi formuloval podle trestního zákona a vyžadoval od vyslýchaného, aby i on svou činnost podle trestního zákona kvalifikoval. Požadoval po vyslýchaném, aby používal termíny "sabotáž, velezrada" apod. A tak se výslechové protokoly nakonec velice lišily od skutečných i vynucených výpovědí a doznání.

Existovaly případy, že vyšetřovatel přinesl už zpracovaný protokol, který obsahoval odpovědi, jež vyslýchaný vůbec neřekl a říci nemohl. Poté na něm vyšetřovatel vymáhal podpis.

Výslechový systém poznamenal fyzický i duševní stav všech, kteří mu byli delší dobu vystaveni.

Mnozí utrpěli zlomeniny, měli vyražené zuby, oslabený sluch a zrak, trpěli bolestmi hlavy, omrzly jim ruce, opuchly nohy a měli různá jiná onemocnění. Měli poruchy duševní rovnováhy a nervového systému, nechyběly případy schizofrenie, ztráta orientace, pomatení, často úvahy o sebevraždě i pokusy o ni. U všech vyšetřovaných se projevilo oslabení vůle a schopnosti odporovat tlaku vyšetřovatelů a bránit se proti falešným obviněním.

související texty:

vývoj vyšetřovacích metod

fyzické vyšetřovací metody

psychické vyšetřovací metody

systém výslechů a protokolů

na praktiky vyšetřovatelů StB vzpomíná Arthur London

na praktiky vyšetřovatelů StB vzpomíná Dagmar Šimková

politické procesy v ČSR v 50. letech

věznice

StB - úvodní část

autor textu: Daniel Růžička