Počátkem 80. let již bylo zařízení rušiček morálně i technicky zastaralé. Poruchovost, malý výkon, kmitočtová nestabilita, málo účinné anténní systémy.

Po celá 70. léta poskytoval Sovětský svaz k dálkovému rušení v českém a slovenském jazyce výkon 33 000 kWh. Československo bylo schopno poskytnout protihodnotou pouze 16 000 kWh a ani přes urgence sovětské strany nebylo schopno tento výkon zvýšit.

Federální ministr spojů Chalupa požadoval pro období 1981-1990 celkem 556 milionů Kčs do obnovy stávajícího zařízení a výstavby 6 nových rušících středisek. K tomu však nedošlo.

15.1.1988

Uskutečnilo se jednání předsednictva ÚV KSČ v souvislosti s návštěvou spolkového kancléře Helmuta Kohla v ČSSR. Po tomto jednání přikázal ministr spojů Jiří Jíra zastavit dnem 4.2.1988 rušení západoněmecké stanice Deutschlandfunk na krátkých vlnách.

19.12.1988

Předsednictvo ÚV KSČ projednalo návrh ministra zahraničí Johanese na zastavení rušení SE bez dalšího udržování prostředků radioobrany v pohotovosti. Podnětem k tomuto návrhu bylo dřívější rozhodnutí ÚV KSSS ze dne 30.11.1988 o zastavení rušení. Po tomto datu rušily již jen ČSSR a BLR.

Předsednictvo ÚV KSČ s tímto návrhem souhlasilo a československé rušičky tak mohly 16.12.1988 v 16.00 hodin po 36 letech konečně utichnout.

související texty:

rušení v 50. letech

rušení v 60. letech

rušení v 70. letech

rušení v 80. letech

rušení zahr. rozhl. vysílání pro ČSSR - úvodní strana

Svobodná Evropa - úvodní strana

zahraniční sdělovací prostředky - úvodní strana

sdělovací prostředky - úvodní strana

autor textu: Tomáš Vlček

použitá literatura: 63