|
Kalinova kancelář
Kalina:
Tak vás tak poslouchám už delší dobu, mládenci. Máte ohromný nápady a argumenty. Všichni. Ale do jámy lvové se nikomu z vás nechce, viďte?
Do kláštera Svaté Magdalény. Ten nemůžeme vynechat, copak to nechápete, i když Michálek třeba napůl fantazíruje a vymýšlí si. Nic naplat, Honzo, Jirko. Prostudujete si všechny potřebné zákony a nařízení. Státní i církevní. Zachováte se přesně podle nich. Odchod do studovny.
/.../
Klášterní hovorna
Abatyše:
Snad bych se vám měla omluvit za toto přijetí, pánové, ale abyste rozuměli, regule našeho řádu nedovolují přijímat návštěvy na půdě kláštera jinde než zde, a proto zůstanou ostatní prostory kláštera uzavřeny i vám.
Zeman:
Vyšetřujeme násilný čin. Vraždu kněze, to je vám známo? A jisté stopy nás přivedly i k vašemu klášteru.
Abatyše:
Bůh vám odpusť. Jenom nevěřící může vyslovit takovou souvislost.
Zeman:
Máte právo na váš soud. A nepochybuji, že máte společně s námi zájem na tom, aby vrah byl vypátrán.
Abatyše:
Mýlíte se. Náš zájem není společný. Boží prozřetelnost vraha zná a potrestá ho na onom světě. Boží soud je nejspravedlivější soud. Postihne pravé viníky.
Zeman:
Ale země a lidé, kteří tu žijí, mají své zákony. A ty trestají zločince ještě tady, na zemi. A bezprostředně.
Abatyše:
Nebylo by přesnější hovořit o zákonech jisté vlády?
Hradec:
To je přece jedno a totéž.
Abatyše:
Není. Země je věčná. I národ. I svatá víra. Ale vlády představují vždy jen pouhou epizodu. Nastolují se a jsou smetány dějinami. Po právu, protiví-li se Bohu.
Zeman:
Hovořila jste s krásnopolským farářem toho dne před jeho smrtí? Víme, že vás navštívil. Několik svědků ho vidělo vejít do kláštera. Mohu znát účel jeho návštěvy?
Abatyše:
Mluvili jste prve o vašich zákonech. Pozoruji, že je respektujete a uznávám to. Ale prosím, abyste respektovali také mé a ty nedovolují sdílet s vámi církevní tajemství.
Hradec:
Zavraždili člověka vám blízkého. Copak to nechápete?
Abatyše:
Ale ne zde. Myslím jen na řád, na klášter. A v jeho análech, sahajících až do středověku, není zmínky o tak bohapustém činu.
Hradec:
Máte nedobrou paměť, ctihodná matko. Tak například v roce 1835 zde byly umrskány k smrti dvě členky řádu. V roce 1913 musela být vaše kaple znovu vysvěcena, protože v ní došlo ke krveprolití, rovněž mezi členkami řádu. Mám pokračovat?
Zeman:
Potřebujeme položit několik otázek vašim řádovým sestrám. Prosím, abyste nám to umožnila.
Abatyše:
Neumožním. Tady jste dosud na nevyvlastněné církevní půdě. Klášterní klauzura dosud trvá. Dovnitř nesmíte. Zde se budete řídit našimi řády!
Zeman:
Milerád, v tom případě vás prosím, abyste osazenstvo kláštera svolala na nádvoří. Ve vašich řádech existuje klauzule, podle které zpřístupňujete veřejnosti několikrát do roka kapli a nádvoří ke společným bohoslužbám s členkami řádu.
Hradec:
Kdybyste si nemohla vzpomenout, mohu vám citovat text klauzule doslovně. Popřípadě se obrátit na vyšší církevní úřady.
|
