|
Zemanova kancelář
Hradec:
Opakuji otázku. Soustřeďte se. Jak se jmenuje ten člověk, kterému říkáte regenschori?
Zeman:
Existuje vůbec?
Hradec:
Jméno?
Zeman:
Popis?
Michálek:
Je to čistý člověk, jako já. Království nebeské se vrátí, opanuje tuto bezbožnou planetu.
Hradec:
Vaše osobní úloha v krásnopolské aféře byla jaká?
Michálek:
Jen jsem tam obálku zanesl, věřte mi. Dostal jsem za to mizerných patnáct stovek, dcera se mně má vdávat, prosím. Nikdy jsem nic jinýho neudělal.
Zeman:
Uvědomujete si, že v případě, že se neprokáže existence regenschoriho, zůstává veškerá vina jen a jen na vás?
Michálek:
Jsem smířen s Bohem. Vyzpovídal jsem se panu faráři. Pan farář mi také všechno o sobě řekl. Jak mu Pán vnuknul, aby mě viděl, když jsem tu obálku vkládal za obraz. To on ji nazval ďáblovým poselstvím.
Hradec:
O jejím obsahu vám neřekl nic?
Michálek:
Mně ne, ale matce představené z kláštera.
Hradec:
Proč zrovna jí?
Michálek:
To já nevím. A ústa ubohého služebníka Páně jsou uzamčena navždy, už nepromluví. Ale Pán ví důvod, jen jemu patří pravda.
Zeman:
Jak to bylo s tím pálením obálky?
Michálek:
Důstojný pán chtěl, aby krásnopolská farnost zůstala čistá před Bohem i lidmi, oheň je očistný.
Hradec:
Ale těch dvacet tisíc se vám nějak z tý očisty vytratilo.
Zeman:
Proč?
Michálek:
Pan farář rozhodl, že je pošle církevní nadaci.
Zeman:
A vy jste s tím souhlasil? Vdává se vám dcera, ne?
Michálek:
Pán mu pokynul. Bylo to vlastně Boží rozhodnutí. Jako celý mý neštěstí.
Zeman:
Služba!
|
