|
Klášterní hovorna
Abatyše:
Co vás ke mně přivádí v tak časnou hodinu, důstojnosti?
Farář:
Netoužíte po svaté zpovědi, matko představená?
Abatyše:
Jsme oba služebníky církve svaté. Pochybujete snad o mé oddanosti naší víře?
Farář:
Nepochybuji, jen se obávám o vaše čisté svědomí.
Abatyše:
Mé svědomí je čisté. Před bohem i církví svatou.
Farář:
A před věřícími této země?
Abatyše:
Před kterými? Všichni z nich, kteří spojují světský řád s církví svatou, jsou slepí.
A vy nebuďte také. Je naší svatou povinností pomáhat ze všech sil k obnově pořádků, na nichž vyrostla moc a síla naší církve.
Farář:
Nejsem slepý! Vidím!
I to, že vy neporušujete jen zákony světské, ale církevní.
Abatyše:
Důstojnosti! To je křivé nařčení. Budete se zodpovídat před biskupskou stolicí.
Farář:
Vy se budete zodpovídat. Skrýváte v klášteře muže.
Abatyše:
Jak... odkud to víte?
Farář:
Tady je všechno. Peníze, vzkazy, adresy. I to, že tato obálka je určena muži, ukrytému ve vašem klášteře.
Abatyše:
Dejte to sem.
Farář:
Ne. Vám nepatří.
Boží prozřetelnost určila mě, abych viděl člověka, který dopis ukládal do úkrytu. Určila mě, abych rozhodl následnost činů.
Abatyše:
Ano, ten muž zde byl.
Protože mě také boží prozřetelnost určila můj podíl, podíl boje proti nepřátelům církve, pomohla jsem nešťastnému a pronásledovanému. Ale nezapomeňte na všechno, důstojnosti, dnes v noci odešel navždy.
Farář:
Porušila jste regule církve svaté, matko představená. Vrhla jste před zákony této země stín na celou církev. Musíte nést následky.
Abatyše:
Chci se vyzpovídat, důstojnosti.
Farář:
Poskytnu vám útěchu svaté zpovědi, až sdělíte všechno, co víte, úřadům.
Krásné Pole má své jméno od spanilosti krajiny a čistoty lidí, kteří tu od pradávna žili a žijí. Jsem jen prostý sluha boží, ale vím, že bez věřících není církve.
Zpytujte své svědomí, ctihodná matko, a ulehčete mu. Poskytnu vám lhůtu do dnešního večera. Jinak oznámím zítra biskupské stolici celou záležitost sám.
Pán s vámi.
|
