Palachův týden - pohledem denního tisku: TOTALITA

rok 1989

Palachův týden - čtvrtek 26. ledna 1989 pohledem denního tisku

propaganda v Rudém Právu

článek: NA DOTAZY ČTENÁŘŮ

Proč jsem nemohl v sobotu 21. ledna položit kytičku ke hrobu Jana Palacha?

Položme si doplňující otázku - proč zrovna 21. ledna? Po celá léta si na urnový háj ve Všetatech a na to, že tu je uložen popel rodiny Palachových, nevzpomněl nikdo, kromě rodinných příslušníků a několika přátel. Až najednou letos.

Není opravdu nic divného na tom, když člověk navštíví hřbitov či urnový háj a uctí památku zemřelého. Ale jen do té doby, nechce-li své návštěvy zneužít k politické provokaci, navíc svolávané prostřednictvím amerických vysílaček.

Tento záměr naprosto jednoznačně a prokazatelně měli jak vnitřní, tak vnější organizátoři "pouti k hrobu Jana Palacha", čímž se dokonce ani netajili. Proto národní výbor ve Všetatech - jehož funkcionáři navíc dostali řadu výhružných dopisů, nepřistoupí-li na požadavky "charty" - požádal příslušníky SNB o přijetí preventivních opatření vůči účastníkům nepovolené akce, proto rozhodl, že urnový háj bude z technických důvodů uzavřen.

Ve Všetatech prý vůbec nezastavovaly vlaky?

V sobotu, stejně jako v neděli, vlaky na této trati jezdily přesně podle jízdního řádu, bez jakéhokoliv narušení - jak nám potvrdilo federální ministerstvo dopravy a spojů. Zprávu o tom, že vlaky zde pouze projížděly, zveřejnily některé agentury, např. DPA, většinou s odvoláním na tvrzení "chartisty" V. Bendy a svědčí o neserióznosti jejich informací.

Masakr na Václavském náměstí začala policie ...

Předně nelze hovořit o nějakém "masakru", protože zákrok pořádkových sil Sboru národní bezpečnosti byl veden zákonem stanovenými prostředky a s intenzitou přiměřenou vzniklé situaci. Po všechny dny, kdy se nepovolené demonstrace konaly, snažili se příslušníci SNB spolu s Lidovou milicí předejít střetu preventivními výzvami, vysvětlovali, přesvědčovali. Každý, kdo si uchoval alespoň trochu chladnou hlavu, musel uznat, že hromadnou výtržností se nic nevyřeší. Ještě v době samotného srocení měli jeho účastníci mnoho možností v klidu se rozejít, zachovat klid a pořádek. Byli k tomu opakovaně vyzýváni megafony i jednotlivými příslušníky. Kdo chtěl, mohl v klidu odejít ještě i notnou chvíli po nastoupení pořádkové jednotky. Je pravda, že mnozí účastníci srazu této výzvy uposlechli. Další však odpověděli jinak - pískáním, skandovanými urážkami jako "gestapo", "fašisti" apod. Dávali tak jasně najevo, že nehodlají respektovat nic a nikoho, že opovrhují státní mocí.

Domníváte se, že mezi demonstranty na Václavském náměstí byli jenom stoupenci tzv. charty?

Ne, domníváme se, že je třeba účastníky oněch událostí vidět velice diferencovaně. Nepochybujeme o tom, že přišlo z různých důvodů mnoho lidí ze zvědavosti. Mnozí občané nám o tom ve svých dopisech napsali otevřeně: přišli jako diváci podívat se, protože se u nich na pracovišti či jinde hovořilo, co se děje. Přišli mladí lidé ze zvědavosti, protože prý dosud neviděli na vlastní oči, co to je "vodní dělo", a svou účast chápali spíše jako recesi, legraci. Přišli další lidé, kteří také nemají nic společného se skupinami, které stojí mimo zákon, dokonce je i odsuzují; přišli však proto, že jsou nespokojeni s tou či onou otázkou vnitřní či zahraniční politiky, s tou či onou stránkou naší politiky, ale řešení těchto problémů vidí jen v rámci socialistického státu, ne jinak. Přišli samozřejmě i ti příslušníci starších generací, kteří věděli, kam jdou a oč jim jde, přišli demonstrovat svůj nepřátelský vztah jak k politice socialistického státu, jeho vlády, tak k socialismu jako takovému, přišli, aby dali najevo, že jejich opoziční názory jdou za hranice našich hospodářských a politických reforem, že jsou pro návrat před rok 1938, že jsou pro odvetu za Únor, za znárodnění výrobních prostředků, že jsou pro vystoupení ČSSR z Varšavské smlouvy, proti spolupráci se Sovětským svazem a za změnu strategické orientace naší země, za politické i vojenské sepětí se Severoatlantickým paktem. Tito lidé ne vždy formulují své postoje takto zjevně, maskují je do obecných hesel, svou kontrarevoluční podstatu však zapřít nemohou. Právě tito lidé to zpravidla byli, kteří vymýšleli protivládní, protisocialistická hesla, udávali tón pokřikům podle scénáře, na němž se organizátoři srazu z řad nezákonných skupin předem dohodli.

podepsáni:
Marie Boudová
Jiří Janouškovec
Jaroslav Kojzar
Karel Walter

související texty:

deník Rudé Právo 12. ledna

deník Rudé Právo 14. ledna

deník Rudé Právo 16. ledna

deník Rudé Právo 17. ledna

deník Rudé Právo 18. ledna

deník Rudé Právo 19. ledna

deník Rudé Právo 20. ledna

deník Rudé Právo 21. ledna

deník Mladá Fronta 21. ledna

deník Rudé Právo 23. ledna