Trvalost a pevnost svého vojenského závazku vůči západní Evropě USA potvrdily podpisem tzv. Washingtonské smlouvy, kterou v dubnu 1949 vznikla Organizace severoatlantické smlouvy (North Atlantic Treaty Organization - NATO).

Prvními členy byly USA, Kanada, Británie, Francie, Nizozemsko, Belgie, Lucembursko, Itálie, Norsko, Dánsko, Island a Portugalsko.

Cílem paktu bylo vzájemné poskytování vojenské pomoci v případě napadení kteréhokoliv členského státu.

"Je to jednoduchý dokument," prohlásil po jeho podpisu prezident Truman, "ale kdyby existoval v roce 1914 a v roce 1939 a kdyby jej tehdy podporovaly státy, jež jsou zde dnes zastoupeny, věřím, že by zabránil aktům agrese, které vedly ke dvěma světovým válkám."

Vznik NATO byl důležitým mezníkem, kterým definitivně končila éra amerického izolacionismu od evropského dění.

Dlouho ale trvalo, než začal být funkčním nástrojem. Napomohly tomu zejména Pařížské dohody roku 1954, které podřídily západoevropské vojenské jednotky velení NATO a přijaly do NATO někdejšího nepřítele, nyní jako Spolkovou republiku Německo.

Rivalem NATO se stala roku 1955 Varšavská smlouva, která byla ale jen otevřeným přiznáním existence již dlouho existujícího vojenského podřízení zemí tzv. socialistického tábora Sovětskému svazu.

související texty:

Varšavská smlouva

Brežněvova doktrína

situace v armádě

autor textu: Prokop Tomek