Před 2. svět. válkou studoval práva na UK v Praze a věnoval se divadelní a literární činnosti (zakladatel Divadelního kolektivu mladých, redaktor Studentského časopisu).

V březnu 1939 odešel do Londýna, kde za 2. svět. války působil jako hlasatel, posléze redaktor českého BBC a vydával časopis Kulturní zápisník (česky a slovensky) a Review 42 (anglicky).

Po návratu do Prahy v červnu 1945 pracoval krátce na ministerstvu zahraničních věcí, poté v tisku Čs. strany lidové (1945-1948 komentátor Lidové demokracie a Obzorů, 1946-1948 šéfredaktor týdeníku Vývoj).

V únoru 1948 zůstal v exilu v Západním Německu, kde byl na reportážní cestě a zde založil Pomocný výbor pro uprchlíky z Československa ve Frankfurtu.

programový ředitel čs. vysílání rozhlasové stanice Svobodná Evropa (v listopadu 1952 rezignoval)

žil v USA, kde se zprvu živil jako číšník a studoval na Kolumbijské universitě

založil a řídil revui Svědectví, vydávanou
1956-1960 v USA,
1960-1990 v Paříži
od roku 1990 v Praze

odešel jako evropský zástupce newyorského nakladatelství do Paříže

Patřil k hlavním ideovým a politickým mluvčím čs. poúnorového demokratického exilu.
V 60.-90. letech se významně podílel na mezinárodní propagaci opozičního hnutí v Československu.

vrátil se do vlasti

člen Rady konzultantů a Kolegia presidenta ČSFR

poradce presidenta ČSFR

ministr kultury ČR (za KDU-ČSL, aniž se stal jejím členem).

poradce Kanceláře presidenta republiky pro otázky česko-německých vztahů.

Autor velkého počtu časopiseckých statí a esejů, několika rozhlasových her a řady knih - například: Ozbrojený mír (Praha 1948), Marx na Hradčanech (NewYork 1960), Politická emigrace v atomovém věku (Paříž 1968, Kolín nad Rýnem 1974, Praha 1990), Le printemps de Prague (Pražské jaro; Paříž 1968 -též italský, japonský a portugalský překlad), La chute irrésistible ďAlexander Dubcek (Nezadržitelný pád A. Dubčeka; Paříž 1969 - též anglicky a italsky), Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu (Toronto 1988, Praha 1990).

související texty:

Únor 1948

Disent

Listopad 1989

sdělovací prostředky

autor textu: Daniel Růžička

použitá literatura: 12