Narodila se jako nejstarší ze čtyř dětí židovské rodiny Stiassných. Když se její rodina přestěhovala do Havlíčkova (tehdy Německého) Brodu, vystudovala reálné gymnázium a po něm Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Ještě během vysokoškolského studia vstoupila do KSČ.

Provdala se za JUDr. Ivana Sekaninu, v jehož advokátní kanceláři po ukončení studia pracovala.

Věnovala se samostatné advokátní praxi a jako obhájkyně se zúčastnila i zahraničních procesů s představiteli levicových hnutí.

Její manžel proslul mj. jako obhájce G. Dimitrova a dalších, obžalovaných ze zapálení Říšského sněmu v Berlíně. Nacisté se mu za to pomstili hned 16. března 1939, kdy byl zatčen a po roce popraven.

Svou praxi musela G. Sekaninová v tehdejším protektorátu ukončit a poté pracovala jako ošetřovatelka dětí.

Podstoupila transport do Terezínského ghetta a odtud deportaci do Osvětimi. Při selekci byla vybrána na nucené práce v německé pobočce koncentračního tábora v Kurzbachu. Tábor byl evakuován, vězni nastoupili pochod smrti do Bergen-Belsenu, přičemž se G. Sekaninové podařilo uniknout a skrývat se v Sasku až do osvobození americkou armádou.

Po návratu do Prahy zůstala sama, většina její početné rodiny holocaust nepřežila.
Pracovala na ministerstvu zahraničních věcí a byla stálou delegátkou Československa při OSN.

Podruhé se provdala za Kazimíra Čakrta, pracovníka ministerstva financí, s nímž měla jednoho syna.

Byla první náměstkyní ministra zahraničních věcí Vlado Clementise, který byl odsouzen a popraven v prosinci 1952 spolu s dalšími obžalovanými v procesu s tzv. protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského.

Také Gertruda Sekaninová-Čakrtová s manželem neunikli protizákonnému vyšetřování a vykonstruovanému obvinění, které dohnalo jejího manžela k sebevraždě. Z funkce na ministerstvu zahraničních věcí byla odvolána, ale bylo jí dovoleno vést právní a legislativní úsek ministerstva školství.

Vrátila se do politického života jako poslankyně, ale postupně se rozcházela s komunistickou ideologií.

Hlasovala (spolu s Boženou Fukovou, Františkem Kriegelem a Františkem Vodsloněm) v NS proti přijetí smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR. Krátce nato byla zbavena poslaneckého mandátu a vyloučena z KSČ.

Podepsala Chartu 77, angažovala se ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a podporovala pronásledované hudebníky ze skupiny The Plastic People of the Universe. Za tyto své postoje byla neustále šikanována Státní bezpečností.

Závěr svého života strávila v Polné na Jihlavsku.

související texty:

Božena Fuková

František Kriegel

František Vodsloň

Komuniké z Československo - Sovětského jednání v Moskvě dne 27.8.1968

Smlouva o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území ČSSR (text)

události roku 1968

autor textu: Miroslav Sígl, za použití:  Wikipedia: Gertruda Sekaninová-Čakrtová