První syn zámečníka v Benešově. Měl ještě sestru. Otec mu brzy zemřel a matka se vdala znovu. Po ukončení měšťanky se vyučil destilatérem likérů. Po nástupu na vojnu 1. 10. 1925 se přihlásil k pilotnímu výcviku a byl přijat do Vojenského leteckého učiliště v Prostějově. Prošel kurzy pro pozorovací, bombardovací i stíhací letadla a také pro noční létání. V květnu 1927 byl jmenován četařem - polním pilotem letcem.

Ministerstvem národní obrany byl určen na létání s hydroplány pro Československý letecký detachement v jugoslávském Kumboru (čsl. protiletadlové dělostřelectvo tam nacvičovalo ostré střelby do pohyblivých vzdušných terčů). Zde získal pilotní odznak jugoslávského námořního letectva. Koncem roku odešel od armády k Československým státním aeroliniím, kde mu 5. 5. 1931 byl vystaven Pilotský diplom, který jej opravňoval k řízení osobních, poštovních a nákladních letadel. 21. 11. 1931 se oženil se snoubenkou Marií Chmelařovou.

Po účasti na havárii (letadlo zničeno, ale všichni cestující i členové posádky vyvázli bez zranění) mu technický ředitel aerolinií zakázal dále létat a chtěl ho zaměstnat jako mechanika. Novotný odmítl a poté se dohodli na funkci zalétávače opravených letadel. Jako dopravní pilot létal znovu až od roku 1935 m. j. na lince Praha-Brno-Bratislava-Záhřeb s pokračováním hydroplánem do Sušaku a Splitu.

Po rozpadu ČSR odmítl nabídku k práci u německé společnosti Lufthansa (zabrala majetek ČSA) a v srpnu odešel do Polska, kde vstoupil do francouzské Cizinecké legie. Doma nechal manželku se šestiletým synem a starou maminku.

Pokládal za svoji morální povinnost postavit se proti okupantům, bránit nezávislost a svobodu Československa všemi možnými způsoby a zachovat si tak čisté svědomí neporaženého vojáka demokratického státu.

Mobilizace Francie 25. 8. zrušila závazek k Legiím a celá jednotka byla přeměněna na pracovní četu. Teprve 6.10. byli letci přiděleni k výcvikovým útvarům letecké školy v Pau.

Po pádu Francie odjel do Británie, po složení přísahy anglickému králi a československé prozatímní vládě, ve výcviku Bombardovací skupiny (2. peruť Czech Air Force) v hodnosti Sergeant (četař). 2. srpna byla utvořena 311. čsl. bombardovací peruť (No.311 Czechoslovak Bomber Squadron) RAF, u ní se stal bombardérem. 16. října byl sestřelen nad Holandskem a po několika dnech na útěku zatčen, vězněn nejprve ve Frankfurtu n/M, pak ve Wiesbadenu a nakonec (3 roky) v zajateckém táboru Stalag Luft I v Barthvogelsang. S našimi vojáky se Němci zacházeli jako s Brity (např. si dopisoval s rodinou a s rodiči), na čemž měli velkou zásluhu energičtí angličtí velitelé.

Po zostření situace bylo mnoho čsl. letců převezeno do Prahy na výslechy Gestapem, každému zajatci byl podle zákonů Říšské branné moci § 91a přečten rozsudek smrti "provazem" za zločiny zemězrady, velezrady a pozvednutí zbraně vůči Vůdci. Některým přidali ještě "špionáž", ale bylo rozhodnuto, že je popraví až po válce. V listopadu byli proto převezeni zpět do Barthvogelsangu.

Převezen do důstojnického tábora Oflag IVC v Colditz, kde mu byli společníky čeští "zrádci", Varšavští povstalci a Titovi partyzáni. Po osvobození Colditze v prudkých bojích 16. 4. byl 20. 4. zpět v Británii, aby po sepsání nezbytných protokolů na londýnském Inspektorátu čsl. letectva, byl zařazen zpět do výcviku. Válka však mezitím skončila. Zpět do vlasti se vrátil 16. 8. Po opětném návratu do Anglie byl povýšen do hodnosti podporučíka a později v Československu do hodnosti nadporučíka.

Za svou bojovou činnost byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939 (3x), Československou medailí za chrabrost (2x), Československou vojenskou medailí za zásluhy I.stupně, a britskými Air Crew Europe Star, The 1939/1945 Star, War Medal.

Poté, co byl odsouzen k smrti, se mu nyní zdál celý svět úplně nový a krásný. Všude panovala obrovská a nepředstíraná radost z konce utrpení války a okupace. Ihned po návratu se zajímal o činnost nových Československých aeroliní a zapojil se do jejich opětovného budování.

Natrvalo propuštěn z armády. U ČSA začal na domácích linkách, později létal po celé Evropě a roku 1949 byl jmenován šéfpilotem.

V říjnu 1950 bylo šéfpilotu ČSA oznámeno, že ČSA s ním ke 31. 3. 1951 ruší pracovní poměr. Do této doby si měl sehnat civilní zaměstnání, protože u ČSA nemohl dále pracovat už ani jako letištní pracovník. V březnu mu zabavili jeho stejnokroje, pomůcky a jiné věci. Pilotní průkaz mu přeškrtali červenou tužkou, aby ho náhodou nemohl někde použít.

Své řemeslo skoro 30 let neprovozoval, kromě létání tento nedostižný vypravěč anekdot a humorista bavící každou společnost skoro nic neuměl. Byl nakonec rád, že sehnal podružné námezdní práce - vykládal nákladní vagóny, montoval jeřáby, pracoval ve Spolaně v Neratovicích, byl mechanikem u výrobního družstva, skladníkem a dokonce (na měsíc kvůli důchodu) horníkem.

Na základě morální a politické rehabilitace mimořádně povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě in memoriam. Také od ČSA se dostalo jeho rodině omluvy za činy spáchané v uplynulých letech.

související texty:

KSČ

Únor 1948

50. léta

seznam popravených

autor textu: Pavel Zvěřina

použitá literatura: pro tuto stránku použit text Jiřího Říhy.