zakládající člen deníku Mladá fronta,

Mladá fronta, vedoucí sportovní rubriky,

založil redakci sportovního vysílání v Čs. televizi, šéfredaktor,

spoluzakladatel nejstaršího sportovního pořadu Branky, body, vteřiny,

režisér přímých sportovních přenosů a dalších televizních programů,

absolvoval češtinu a novinářství na FF UK v Praze,

pedagogem na fakultě osvěty a novinářství UK v Praze,
Založil a vedl katedru televizní žurnalistiky,

děkan fakulty osvěty a novinářství UK v Praze,

vedoucí jedné dramaturgické skupiny Filmového studia Barrandov.

Miroslav Hladký patřil mezi hlavní představitele normalizace v československé žurnalistice po srpnu 1968. Byl signatářem prohlášení "Slovo do vlastních řad", ve kterém se někteří novináři veřejně přihlásili k normalizační politice (V Rudém právu otištěno 17. května 1969.)

V Československé televizi po srpnu 1969 jako jeden z nemnoha dalších režíroval propagandistické pořady, které v duchu normalizační politiky, vykládaly události Pražského jara 1968 jako kontrarevoluci a události srpna 1969 jako řádění kontrarevolučních živlů.

15. dubna 1969 se stal šéfrežisérem Televizních novin Čs. televize v Praze.

Výběr normalizační televizní publicistiky:

17. listopad a studentská současnost
- dokumentárně publicistický pořad k výročí 17. listopadu 1939 připomíná historii tohoto data a kriticky rozebírá opoziční studentské hnutí na konci 60. let. Hlavním smyslem pořadu bylo odsoudit studentské hnutí, které působilo během pražského jara 1968 a postavilo se proti sovětské okupaci.

Průvodcem pořadu je Miloš Frýba. "Také mládež se v nedávném protisocialistickém hnutí angažovala." Uvádí případ studenta strojní fakulty ČVUT Jiřího Müllera, který od roku 1964 vydával časopis Buchar a vyvíjel "podvratnou činnost". Kolem něho vznikla studentská akademická rada, která usilovala o rozbití Československého svazu mládeže (ČSM). Dalšími opozičními studenty byli Vladimír Andrle, Luboš Holeček, Jan Kavan, Karel Kovanda, Jana Kónová. Jejich opoziční akce začaly už v letech 1965-1966, například při pražských Majáles. V roce 1968 skupina vydávala tiskoviny a pořádala mítinky v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka (PKOJF). Po srpnu 1968 pořádali demonstrace proti sovětské invazi, organizovali demonstrace i v Anglii. V lednu 1969 zneužili Palachova činu. Obrovská skupina mládeže byla v letech 1968-1969 "dezorientovaná a manipulovaná".
Námět Miroslav Žižka, kamera Antonín Kovács, režie Miroslav Hladký. (Premiéra 15. 11. 1969)

Causa Jan Masaryk
- třídílný dokument, který kontrapropagandisticky reagoval na čtyřdílný dokument Vlastimila Vávry o smrti Jana Masaryka z roku 1968 Na pomoc generální prokuratuře. Jedná se o jeden z prvních propagandistických pořadů, kde se o Pražském jaru 1968 hovořilo už jako o kontrarevoluci.
Námět Vladimír Solecký, scénář a režie Miroslav Hladký, kamera Antonín Kovács.

Causa Jan Masaryk - Kampaň a její autoři
- První díl objasňuje vznik kampaně o smrti Jana Masaryka ve sdělovacích prostředcích. V časopise Student vyšel v roce 1968 článek Ivana Svitáka, druhý den na tento článek reagovala generální prokuratura a začalo vyšetřování smrti. Hlásili se různí svědci, jejich výpovědi vycházely ve Svobodném slovu a Lidové demokracii. Autoři pořadu se zabývají Ivanem Svitákem, věnují se také Beno Weiglovi "mezinárodnímu hochštaplerovi", který pod pseudonymem Michael Rand uveřejnil článek v časopise Der Spiegel o záhadné Masarykově smrti, z něhož Sviták při psaní svého článku vycházel.
(Premiéra 19. 12. 1969)

Causa Jan Masaryk - "Svědkové" a svědkové
- Druhý díl vysvětluje případ ministrovy smrti. Reaguje na fakta uvedená ve Vávrově dokumentu. "Našly se evidentní rozpory ve svědeckých výpovědích. Pořad v roce 1968 dal zaznít hlasům, jež rozpoutávaly nacionální vášně a antikomunistické nálady".
(Premiéra 9. 1. 1970)

Causa Jan Masaryk - Diplomat, politik, člověk
- Třetí část cyklu mapuje Masarykův poslední den.

K celé kauze se vyjadřují pracovníci generální prokuratury a sám generální prokurátor říká, že tvrzení pořadu Vlastimila Vávry není doloženo. Nejmenovaný průvodce na závěr pořadů doufá, že "tento pořad odhalil mnohé z příčin a důsledků rozpoutaných vášní a tiskové kampaně v roce 1968, jež vedla ke zneužití domněnek a faktů o posledních chvílích Jana Masaryka".
(Premiéra 6. 2. 1970)

Devadesát devět podpisů
- dokument o signatářích otevřeného dopisu ÚV KSSS z července 1968 z národního podniku ČKD Praga.
Námět a režie Miroslav Hladký, kameraman Antonín Kovács. (Premiéra 11. 5. 1970)

Vražda na pokyn?
- Babice 1951. "Proč se vracíme k bestiální trojnásobné vraždě poctivých a nevinných lidí? Ve vysílání Svobodné Evropy 19. března 1970 označil totiž bývalý redaktor Československého rozhlasu Sláva Volný babický případ za provokaci Státní bezpečnosti."

Tolik úvodní komentář a následuje rekonstrukce případu dle oficiálního výkladu. "V květnu 1968 se najednou Sláva Volný pokouší obrátit celou věc naruby a označil Ladislava Malého za agenta StB. Šíří se fámy, že Malý žije a pomahači teroristů se pokrytecky dožadují rehabilitace a finančního odškodnění."
Scénář Vladimír Fiala, kamera Antonín Kovács, režie Miroslav Hladký. (17. 7. 1970)

související texty:

sdělovací prostředky

autor textu: Daniel Růžička

použitá literatura: 48