vystudoval práva na UK v Praze,

úředník České finanční prokuratury,

pracovník Kanceláře presidenta republiky (1936-38 osobní tajemník presidenta Edvarda Beneše),

činný ve studentském hnutí,

předseda studentstva Národní strany práce,

předseda klubu Přítomnost,

předseda Československé strany národně socialistické,

jeden z představitelů odbojové organizace Politické ústředí,

odešel ilegálně do zahraničí,

politický referent a nejbližší spolupracovník presidenta Beneše,
komentátor českého vysílání londýnského rozhlasu (pseudonym Pavel Svatý),

člen čs. vládní delegace pro osvobozené území, s níž v říjnu 1944 působil na povstaleckém území Slovenska.

člen předsednictva Čs. strany národně socialistické a poslanec NS,

ministr spravedlnosti.

Jako nejvyšší představitel čs. justice v období poválečné retribuce vystupoval na obranu zákonnosti a nezávislosti soudů proti komunistickým radikalistickým tendencím, projevům zvůle a politické demagogie. Patřil k nejvýraznějším obhájcům demokratického zřízení a právního státu proti nastupujícím totalitním silám v čele s KSČ.

Podal spolu s dalšími demokratickými ministry demisi, jež byla 25.2.1948 přijata.

Po nastolení komunistické diktatury se pokusil o sebevraždu a s těžkým zraněním byl dopraven do nemocnice na Bulovce.

Od března 1948 do prosince 1953 držen ve vyšetřovací vazbě a v prosinci 1953 odsouzen na základě vykonstruovaných obvinění k 15 letům žaláře.

Propuštěn na základě amnestie,

plně rehabilitován, v období tzv. normalizace byla však jeho rehabilitace revokována (1971).
V závěru života podpořil Chartu 77.

Autor rozsáhlého memoárového díla Československo - můj osud, Kniha života českého demokrata 20. století (4 svazky, Toronto 1982, Praha 1991-1992).

související texty:

Krčmaňská aféra

Únor 1948

použitá literatura: 12