studium Obchodní akademie

studium Vysoká škola hospodářských věd Bratislava,

redaktor deníku Smena, v tom dva roky vojenské základní služby,

deník Pravda, Bratislava,

moskevský zpravodaj deníku Pravda,

šéfredaktor časopisu Predvoj, Bratislava,

člen ideologické komise ÚV KSČ a kandidát ÚV KSČ,

první náměstek ministra kultury a informací a předseda vládní komise pro výstavnictví,

člen ÚV KSČ, znovu zvolen na 14. - 17. sjezdu KSČ,

ústřední ředitel Čs. rozhlasu (do 7. září 1970),

velvyslanec ČSSR v Moskvě,

ministr zahraničních věcí ČSSR,

poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění,

(březen) vyloučen z KSČ.

V srpnu 1968 podpořil sovětskou okupaci a začátkem 70. let patřil k hlavním představitelům normalizace.

S Jánem Riškem a Milošem Markem tvořil pomyslný triumvirát, v rámci kterého docházelo k výměně pozic a postů. Vedl vnitrostranickou skupinu, která v roce 1968 chystala svržení polednového vedení ÚV KSČ a podřízení ČSSR brežněvově doktríně i za cenu sovětské okupace. V červnu 1969 jako ústřední ředitel Čs. rozhlasu odstranil nejvýraznější exponenty demokratizačního procesu Pražského jara, vyměnil pracovníky na všech vedoucích funkcích Čs. rozhlasu, jmenoval novými vedoucími poslušné vykonavatele husákovské linie a ochotné pokračovat v čistkách ve svých útvarech nejen programových, ale i technických.

V dubnu 1969 podepsal pamflet Slovo do vlastních řad a k podpisům výzvy získal pouze 15 zaměstnanců. Spolu s nimi prosazoval nekompromisně v Čs. rozhlasu Husákovu normalizační politiku.

Od poloviny 80. let se stal stoupencem přeměn v čs. podmínkách podle generálního tajemníka ÚV KSSS M. S. Gorbačova, což vedlo k jeho odvolání z funkce ministra zahraničních věcí a k odchodu z ÚV KSČ. Po vyloučení z KSČ se stáhl z politického života vůbec.

Činný publicisticky a literárně. Mj. vydal knihy Generál se lvem (1974), Lámání pečetí (1985) a monografii o Andy Warholovi (1993 v Bratislavě).

související texty:

Leonid Iljič Brežněv

ČRO - vedení (1945-1991)

Ministerstvo zahraničních věcí ČR

autor textu: Vladimír Mach, Miroslav Sígl

použitá literatura: 47,48