Vysoká škola politických a hospodářských věd v Praze
(1975 rigorózum na Filozofické fakultě UK v Praze),

redaktor Mladé fronty,

redaktor deníku Smena Bratislava,

redaktor deníku Pravda Bratislava,

zahraniční zpravodaj ČTK v Moskvě,

pracovník sekretariátu prvního tajemníka ÚV KSČ Gustáva Husáka,

ústřední ředitel Čs. rozhlasu v Praze,

předseda programové komise OIRT,

předseda Ústředí čs. novinářů,

poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění,

poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění (odvolán 29. ledna 1990).

V roce 1969 podepsal výzvu Slovo do vlastních řad, ve které se konzervativní novináři přihlásili k normalizační Husákově politice. S Bohuslavem Chňoupkem a Milošem Markem tvořil pomyslný triumvirát, v rámci kterého docházelo k výměně pozic a postů.

Období, kdy byl ústředním ředitelem Čs. rozhlasu (8. 9. 1970 - 30. 6. 1989) představuje nejtvrdší éru rozhlasové "normalizace", zahájené masovými čistkami, kdy muselo opustit rozhlas na 700 pracovníků. V posledních měsících se stal terčem útoků Karla Kvapila, který byl jmenován ústředním ředitelem 1. 7. 1989.

Jako poslanec Federálního shromáždění patřil k nejhlasitějším a nejdogmatičtějším odpůrcům politických změn po listopadu 1989 a nově přijímaných transformačních zákonů.

související texty:

ČRO - vedení (1945-1991)

rok 1968

Pražské jaro 1968

autor textu: Miroslav Sígl, Daniel Růžička

použitá literatura: 142