Čistky z počátku 70. let - již poněkolikáté v historii - znovu přerozdělily lidi na spolehlivé, loajální, méně spolehlivé či nepřátele. Vytvořily nové kategorie neplnoprávných občanů, jimž byla odpírána základní práva a společenské možnosti přístupné ostatním.

Režim nejrůznějšími prostředky postihoval nejen je, ale také jejich děti, životní partnery a blízké příbuzné. Ti nejvíce nebezpeční podléhali jeho zvláštní péči.

Vznikly seznamy tzv. exponentů pravice, tedy všech, kteří se politicky a společensky výrazně angažovali v demokratizačním procesu v roce 1968. Existence těchto seznamů zůstala až do pádu režimu v Listopadu 1989 utajena.

Předsednictvo ÚV KSČ 13. února 1970 uložilo "všem oddělením ÚV KSČ navrhnout lidi, kteří museli odejít z nomenklaturních funkcí ÚV KSČ v důsledku svých pravicově oportunistických názorů, a u nichž je žádoucí, aby i nadále byli vedeni v evidenci ÚV KSČ, sledováno jejich pracovní zařazení apod."

Návrh na zřízení jednotné ústřední evidence "exponentů pravice" pak 4. ledna 1971 projednal sekretariát ÚV KSČ. Z důvodové zprávy se dozvídáme, že návrh směrnice byl předběžně projednán s Ústřední kontrolní a revizní komisí (ÚKRK), s jednotlivými odděleními ÚV KSČ, se čtyřmi krajskými výbory KSČ a s předsednictvem vlády a vesměs s navrhovanou směrnicí souhlasily. Zpráva rovněž připomněla pobyt studijní delegace politicko-organizačního oddělení ÚV KSČ v Budapešti, která zkoumala "zkušenosti s vedením evidence kontrarevolučních živlů v Maďarsku".

Dne 8. ledna 1971 předsednictvo ÚV KSČ - ve složení Vasil Biľak, Peter Colotka, Evžen Erban, Gustáv Husák, Antonín Kapek, Josef Kempný, Josef Korčák, Jozef Lenárt, Jan Piller, Ludvík Svoboda, Lubomír Štrougal, Dalibor Hanes, Václav Hůla, Alois Indra a Milouš Jakeš - přijalo usnesení č.j. P 8854, jímž byla směrnice schválena.

Cílem evidence bylo získání přehledu o všech výrazných představitelích pražského jara 1968. Nová politická moc si od této evidence slibovala, že bude mít přehled o jejich životě a zabrání jim v návratu zpět na původní místa ve státní a hospodářské sféře, veřejně působit a vyloučených členů v návratu do KSČ.

Seznamy byly uzavřeny v roce 1973. Během let 1971-1973 bylo k evidenci postupně navrženo 10.504 lidí. Nakonec bylo evidováno "jen" 6.335 osob. Zařazení osob do seznamu mnohdy záviselo na agilnosti toho kterého stranického orgánu. Zřejmá libovůle dopadala s různými následky i na rodinné příslušníky.

Seznamy jsou obrazem "nepřítele", tak jak ho vidělo Husákovo vedení KSČ.

Z celkového počtu navržených osob bylo 5.192 bývalých členů KSČ, z nichž většina vstoupila do strany po únoru 1948.

Nestraníků bylo 994. Šlo převážně o organizátory, představitele a aktivní činitele KAN, K 231, přípravného výboru sociálně demokratické strany a dalších "nelegálních" organizací vzniklých v roce 1968. Dále bylo na seznamu 78 členů Čs. strany socialistické a 70 lidovců.

67,3 % navržených byli bývalí pracovníci stranických orgánů, zastupitelských a výkonných orgánů státní moci a správy, orgánů Národní fronty a společenských organizací, médií, školství, vědy, kultury a zdravotnictví (z toho víc jak polovina pracovala ve vedoucích funkcích).

Mezi navrhovanými byla i řada bývalých děkanů, vedoucích kateder, profesorů, asistentů a učitelů vysokých a ostatních škol, primářů a jejich zástupců, spisovatelů, malířů, sochařů, výtvarníků, režisérů a dramaturgů.

V podnicích, závodech, výzkumných ústavech a v podnicích zahraničního obchodu pracovalo 31,3 % navrhovaných. Jednalo se zejména o bývalé generální a podnikové ředitele, ředitele závodů, náměstky a jejich zástupce a jiné vedoucí pracovníky.

Návrhy však sekretariát ani předsednictvo ÚV KSČ neprojednaly a neschválily. Ve druhé polovině 70. let již zápas s pravicí nebyl aktuálním politickým problémem Husákovy politiky. V úvahu je nutné vzít i mezinárodní aspekty, především jednání o přípravě Helsinské konference. A také to, že většina osob uvedených v seznamech své postavení a zaměstnání již dříve ztratila.

To však vůbec ještě neznamená, že neplnily očekávaný cíl. Dodnes nejsou k dispozici konkrétní informace jak dlouho se se seznamy v krajích a okresech pracovalo. Přesto je zřejmé, že preventivní účinek měly a že existence a příprava seznamů ztížily možnost pracovat ve svém oboru nejen "exponentům", ale i dalším objektům čistek.

související texty:

text Směrnice ÚV KSČ

seznam osob doporučených k zařazení ústředním výborem KSČ

seznam osob doporučených k zařazení městským výborem KSČ Praha

seznam osob v armádě, bezpečnosti, soudech a prokuraturách, doporučených k zařazení

seznam osob doporučených k zařazení jihočeským KV KSČ

seznam osob doporučených k zařazení jihomoravským KV KSČ

seznam osob doporučených k zařazení severomoravským KV KSČ

seznam osob doporučených k zařazení severočeským KV KSČ

seznam osob doporučených k zařazení středočeským KV KSČ

seznam osob doporučených k zařazení východočeským KV KSČ

seznam osob doporučených k zařazení západočeským KV KSČ

text Pravicoví oportunisté - Zpráva o černé listině (Lidové noviny 1992)

autor textu: Daniel Růžička

použitá literatura: 2