KSČ v rozhlase viděla nejmasovější prostředek působení, a proto všemožně zabezpečovala jeho vazbu na stranické a vládní orgány. V letech 1948 - 1951 se stranický vliv uplatňoval především přes všemocnou celozávodní organizaci KSČ. Roku 1951 byl její vliv nahrazen novou institucionální formou.

Sovětský model

Roku 1951 přijeli do Prahy sovětští poradci k jednání o zásadní změně postavení a struktury Čs. rozhlasu (ČSRo). Na ministerstvu informatiky a na sekretariátu ÚV KSČ se domnívali, že podniková forma, uplatňovaná zákonem č. 137/1948 Sb., nevěnuje programu dostatečnou pozornost.

V červnu 1952 byla schválena nová organizace ČSRo podle sovětského vzoru. Přinesla největší změnu struktury v jeho dosavadní historii.

Rozhlasový výbor

Po vzoru sovětského Radiokomitétu byl do čela rozhlasu postaven Československý rozhlasový výbor (ČSRV). Jeho předsedou se stal ministr informací Václav Kopecký. Šlo však o formální jmenování. Výkonnou pravomoc měl jeho první náměstek Jozef Vrabec, který byl oblastním ředitelem Čs. rozhlasu na Slovensku.

Po zrušení Ministerstva informací v roce 1953 byl zrušen i ČSRV.

Výbor pro rozhlas a televizi

Televize, jež vznikla v rámci Čs. rozhlasu, se v letech 1953-1957 velmi rychle rozvíjela. Proto v listopadu 1957 došlo ke změně - vznikl Československý výbor pro rozhlas a televizi (ČVRT). Tento orgán státní správy řídil činnost Čs. televize a Čs. rozhlasu.

Poradní sbor

ČVRT chtěl demonstrovat své spojení "s lidem". V listopadu 1958 proto ustavil 40ti členný Poradní sbor, který měl pomoci rozhlasu a televizi "úspěšně realizovat úkoly stanovené XI. sjezdem KSČ".

V září 1959 byl ČVRT zrušen. Čs. rozhlas a Čs. televize se osamostatnily.

Armádní rozhlas

Zvláštní složkou programu Čs. rozhlasu byl Armádní rozhlas. V roce 1945 jej založila Hlavní správa politické výchovy Ministerstva národní obrany. Do roku 1956 nebyl podřízen vedení ČSRo, rozhlas pouze poskytoval vstup do éteru.

Hlavní správa politické výchovy jmenovala velitele Armádního rozhlasu. Jako redaktoři a hlasatelé sem byli přidělováni mladí umělci a novináři v prezenční vojenské službě.

Také budova v pražské Hviezdoslavově (nyní Dykově) ulici, kde Armádní rozhlas sídlil, byla majetkem armády. Pod ČSRo přešla, stejně jako redakce, v polovině 50. let.

související texty:

ČRO - 50. léta

ČRO - 50. léta - situace v Čs. rozhlasu

ČRO - 50. léta - institucionální postavení ve společnosti

ČRO - 50. léta - cenzura

ČRO - 50. léta - příklady cenzurních zásahů

domácí sdělovací prostředky - úvodní strana

sdělovací prostředky - úvodní strana

autor textu: Daniel Růžička

použitá literatura: 62