Již od roku 1968 se v případu Jiřiny Štěpničkové hovoří o tom, že pro ni její herečtí kolegové žádali trest smrti.

Sama Štěpničková v rozhovoru v roce 1968 řekla, že žádost o nejvyšší trest viděla. Podle jejích slov byla podepsána význačnými členy souboru armádního divadla. Ale více to nespecifikovala. Od té doby existují různé verze a různá jména. Důkaz se nenašel.

vJisté však je, že v závěrečný den procesu si vzala slovo prokurátorka Ludmila Matušínská. V ruce měla dokument, který vznikl 2. listopadu 1952 v Divadle Československé armády. Záznam sepsala s divadelními armádními důstojníky Bejčkem a Štrofem sama prokurátorka. Soudruzi v něm uváděli, že "Štěpničková se na zdejším pracovišti projevila jako herečka starého typu, sobecká primadona, která neměla dobrý poměr ke kolektivu".

V jedné z verzí, kterou Štěpničková říkala přátelům, herci Soňa Škodová a Ota Sklenčka u soudu osobně intervenovali a ústně žádali příkladné potrestání a trest nejvyšší.

Vlasta Chramostová zase uvádí, že text připravený prokurátorkou Matušínskou, kde byl žádán trest nejvyšší, podepsaly herečky Světla Amortová, Soňa Neumannová, Světla Svozilová a Jarmila Švábíková.

A existují další verze v různých obměnách s různými jmény. Důležité pro pochopení však je fakt, že 50. léta byla dobou velkého distancování se a žádostí o přísné tresty. Žádali ti, kteří nevěděli a byli rádi, že není žádáno pro ně.

související texty:

proces s Jiřinou Štěpničkovou

příběh její emigrace

provokace StB

vývoj případu

soudní proces

soudní proces - žádost o trest nejvyšší

soudní proces - kdo byl kdo

Politické procesy v ČSR v 50. letech - úvodní strana

autor textu: Daniel Růžička

použitá literatura: 174