V sobotu 20. října 1951 proto odehrála v armádním divadle své poslední představení (roli císařovny Barbory ve hře Aloise Jiráska Jan Roháč).

Po jeho skončení nasedla se svým čtyřletým synem Jirkou do vozu, se kterým na ně před divadlem čekal přítel Eugen Hoffman. Odsud se vydali na Zbraslav, kde Štěpničková bydlela. Doma si dochystala poslední věci a před půlnocí všichni tři odjeli na Smíchov.

Cesta za svobodou

Dvacet minut po půlnoci na smíchovském nádraží nastoupili do vlaku jedoucího do Plzně. Přisedli si k další trojici - Růženě Daňhové s malou dcerou Drahuškou a Josefu Kandovi. Děti netušily, kam jedou. Malý Jirka jen věděl, že jedou za tátou do Karlových Varů, kde maminka bude hrát v divadle.

V Plzni přestoupili do osobního vlaku do Holostřev a v Holostřevech na přípoj do Škviřína. Tam už na ně na nástupišti čekal převaděč Jiří Fiala. Všichni se pak vydali na cestu lesem. Ke skupině se dopoledne přidala Milada Topičová a teprve teď byla skupina kompletní. Čekalo je 15 kilometrů k hranicím. Děti dostaly prášky, aby byly klidné. Bylo 21. října 1951.

Po deseti kilometrech začala malá Drahuška plakat a nebyla k utišení. Padlo proto rozhodnutí, že se Růžena s Drahuškou a Josefem Kandou, který malou nesl, vrátí zpátky. K západním hranicím tak pokračovala jen Jiřina Štěpničková s malým Jirkou, Eugen Hoffman, Milena Topičová a Jiří Fiala.

Onoho nedělního večera se nacházeli v prostoru, který střežil útvar Pohraniční stráže Planá u Mariánských lázní. Šli celou noc.

Zatčeni

Ráno 22. října 1951 dorazili k potoku, za kterým byla louka. Průvodce Jiří jim oznámil, že za loukou je již pásmo nikoho; přeběhnou a jsou v cíli. Když byli uprostřed potoka, ozvala se střelba. Byli obklíčeni pohraničníky. Museli před střelbou couvnout zpět a lehnout si na zem. Jiřina ještě stačila do mechu zahrabat neplatný pas a zlatý náramek. Poté byli všichni zatčeni.

Mezitím se Růžena Daňhová v Praze rozloučila s Josefem Kandou a odjela s dcerou k nejmladší sestře do vršovické garsonky. Dnem i nocí pak poslouchala rozhlas a modlila se, aby neuslyšela zprávu, že Jiřina byla zadržena. Státní bezpečnost u jejich dveří zazvonila 25. října 1951.

související texty:

proces s Jiřinou Štěpničkovou

příběh její emigrace

provokace StB

vývoj případu

soudní proces

soudní proces - žádost o trest nejvyšší

soudní proces - kdo byl kdo

Politické procesy v ČSR v 50. letech - úvodní strana

autor textu: Daniel Růžička

použitá literatura: 174