|
Aspoň, že v další vesnici našli vhodnou stodolu. Zde v suchu a v relativním klidu přečkali celý den. Večer dorazili do Riesy. Cestou městem se museli skrývat, protože připomínali více vandráky, než slušné lidi. Přesto se jim bez úhony podařilo projít. Dokonce i kolem sovětských kasáren. Konečně nalezli nádraží.
Byli hladoví. Václav se proto vydal na výzvědy do města, ostatní zůstali schováni v boudě na nářadí. Po hodině, v jedenáct, se Václav vrátil. A pln dojetí vykládal, jak pochodil. Přišel do nějaké hospody. Opřel se o pult a ze stínu pozoroval okolí. Servírka však hned poznala, o koho se jedná a on se jí přiznal, že je s kamarádem na útěku do Berlína. Poté jej pozvala nahoru, kde se mohl oholit, vysvětlila bezpečnostní opatření v Berlíně a na cestu mu dala kus tlačenky. Její manžel prý má u komunistů také nějaký škraloup ještě z červnové revoluce.
|
Ihned rozebrali situaci. Jestli pojedou dál vlakem, musí se Milan oholit, protože svým zjevem vzbuzuje pozornost. A tak se Václav vydal do hospody ještě jednou. Tentokrát s Milanem. Sedli si ke stolu a servírka jim přikázala, aby počkali, než se vrátí manžel. Ve dvě hodiny v noci se vrátil hospodský. Zavedl je nahoru a potom zavřel hospodu. Dostali najíst a Milan se mohl upravit a vyžehlit si kalhoty. Na cestu dostali ještě chléb. Hostinská od nich koupila za padesát marek tabatěrku a hodinky. Nepotřebovala tyto věci nutně. Spíše jim chtěla pomoci. Ve čtyři hodiny byli všichni zase pohromadě. Upravili svůj oděv a připravili se na další cestu.
|
