Gottwald na věčné časy |
Pro československé ortodoxní komunisty to byl těžký březnový týden roku 1953. Během deseti dnů se na věčnost odebrali vůdcové proletariátu Josif Stalin (5. března) a jeho věrný žák Klement Gottwald (14. března). Důstojného pochování do hrobu se ale nedočkali. Oba byli nabalzamováni a na "věčnost" vystaveni: Stalin na Rudém náměstí vedle Lenina a Gottwald v Národním památníku na pražském Vítkově. O zřízení Mauzolea KG rozhodl sekretariát ÚV KSČ již 31. března 1953. Objekt na Vítkově nebyl vybrán náhodou. V roce 1951 bylo totiž rozhodnuto, že z původně legionářského památníku vznikne "proletářský pantheon". V památníku bylo vybudováno laboratorní a technické zázemí, teleskopický systém k vyzvedávání sarkofágu z podzemí a nové osvětlení, aby Gottwaldovo tělo působilo co nejpřirozeněji. Byl zřízen Útvar pro zabezpečení Gottwaldova těla. Měl 124 pracovníků a řídil jej ministr vnitra. Dohled nad mumifikací měli sovětští odborníci. Mauzoleum mělo být slavnostně otevřeno v den výročí Gottwaldova narození 23. listopadu 1953. Protože se však v SSSR objevily první opatrné náznaky kritiky kultu osobnosti, připomínka jeho smrti se odehrála bez větší publicity. V tichosti bylo Mauzoleum otevřeno 5. prosince 1953. Nabalzamované tělo, oblečené do modré generálské uniformy vrchního velitele branné moci leželo ve skleněné rakvi uprostřed sálu. Mauzoleum se stalo cílem nucených poutí nejen Pražanů, ale i návštěvníků hlavního města. V roce 1955 se o mumii začali starat čeští odborníci. Postupem doby se však začaly na těle projevovat nejrůznější změny. Především díky nedokonalému balzamování musela být část těla nahrazena umělými částmi. V květnu 1958 byla mumie převlečena do civilního obleku. Stalo se tak v souvislosti s politickým pádem Gottwaldova zetě Aloise Čepičky a s kritikou přílišné okázalosti armády. V důsledku pokračujícího rozpadu i kritiky kultu osobnosti bylo tělo v roce 1962 v tichosti zpopelněno. Popel byl uložen v Ústřední síni v mramorovém sarkofágu, ke kterému komunističtí vůdci celých 27 let pokládali věnce. Až v roce 1991 byla urna, spolu s ostatky dalších soudruhů, z Vítkova odvezena. Před několika dny byl uzavřen samotný Národní památník na Vítkově. Po rekonstrukci bude moci, po dlouhých letech, opět sloužit účelu, pro který byl původně postaven. Daniel Růžička |
související texty: |
autor textu: Daniel Růžička |
Facebook Twitter | home |
Copyright © 1999 - 2024 Tomáš Vlček All rights reserved. Všechna práva vyhrazena. |