|
Před školou
Zeman:
Přiznám se vám bez mučení, čekal jsem na vás. Hlavně na tebe, Ivane.
Ivan:
Na mě? A proč?
Zeman:
Tohle ti neříká nic?
Ivan:
Bič boží, bič boží...
Lída:
Jednostejně v prachu lehnou, červi se rozlezou, bič boží…
Ivan:
Kde jste to vzal?
Zeman:
Našli jsme to.
Lída:
Kde?
Zeman:
V učebnici chemie při prohlídce osobních věcí tý nešťastný Olgy Halámkový. Tak jsem si myslel, že ty, Ivane, když studuješ taky chemii… Znal´s ji?
Ivan:
No, že bych ji znal, to nemůžu říct. Ale teď, když se u nás na fakultě o ní pořád mluví, tak si vzpomínám na ni z mensy. A chodila taky na náš dixík.
Lída:
To vypadá jako biblický texty.
Zeman:
Správně, dcero. Na to už jsme taky přišli. Jenže co s tím má společného chemie? To mi řekněte.
Ivan:
Smysl to nedává. Říkalo se o ní, že fetovala, je to pravda?
Zeman:
Bohužel. A zaplatila za to. Prý taky kšeftovala s deskama a magnetofonovýma páskama, nějaké ilegální nahrávky protestsongů. O tom nevíš nic? O dražbě těch pásků? My jsme nikde žádný nenašli.
Ivan:
Něco se povídalo, ale já nic nekupoval.
Zeman:
To je mi jasný. Ty si myslíš, že bych se s tebou jen takhle projížděl? Jde mi o něco jiného, Ivane. Usoudili jsme, že ty verše na papírku by mohly pocházet z těch songů. Nevíš, kdo dělá takovou muziku?
Ivan:
To máte těžký, dneska je spousta všelijakých part.
|
