TV seriál 30 případů majora Zemana: TOTALITA

televizní seriál 30 případů majora Zemana

Mimikry (1972) - jak to bylo ve skutečnosti

Skutečný příběh únosu letadla L 410, které 8. června 1972 svůj let skončilo v západoněmeckém Weidenu, je dodnes zastřen množstvím nezodpovězených otázek.

V první polovině 70. let probíhala v Československu normalizace. Ideály a sny 60. let se rozplývaly. Všechno, co připomínalo předchozí dekádu, bylo potřeba z vědomí společnosti vytěsnit. Rocková muzika a dlouhé vlasy se proto staly nežádoucí. Mnozí mladí lidé šikanu nevydrželi a odcházeli za hranice.

Železná opona dělila svět na dva odlišné režimy. Dělila také ideály tehdejších mladých lidí. Svět na druhé straně opony byl pro mnoho Čechoslováků světem svobody. Proto se pokoušeli o překročení dělící čáry, aby si splnili své sny, které se jim po roce 1968 rozplynuly.

Začátkem 70. let nebyla letecká doprava svými bezpečnostními předpisy na tento druh kriminality připravena. Únosy se proto zdály nejsnadnějším způsobem, jak se dostat za hranice.

K únosu malého letadla L 410, letícího na vnitrostátní lince Mariánské Lázně - Praha - Bratislava - Lučenec, došlo 8. června 1972. Provedla jej desetičlenná skupina mladých lidí.

Dva z nich - Adamica a Beran - v emigraci už jednou byli a po svém návratu do vlasti neměli šanci dostat se zpět. Jedinou možností byl únos letadla.

Skupina se na akci dlouho připravovala. Zbraně, které se měly stát pojistkou pro prosazení cíle, ukradla jedna z dívek svému otci, důstojníkovi Veřejné bezpečnosti.

Skupina čekala na chvíli, kdy budou mít v letadle deset volných míst najednou.

V osudný den dopoledne upozornila pracovnice cestovní kanceláře Rekrea, která prodávala letenky, mariánskolázeňské letiště, že na zastávce městské dopravy odkud se odvážejí cestující na letiště, je skupina podivných lidí s malým dítětem, kteří hrají na bubínky.

Ředitel letiště okamžitě informoval mariánskolázeňskou VB. Jenže ta až do odpoledního odletu L 410 nezakročila.

Přestože existuje řada výslechů a výpovědí svědků a cestujících, sestavit přesnou rekonstrukci případu se dosud nepodařilo. Jasné je jedno: únosci byli zřejmě velmi nervozní, protože neznali počet členů ochranky na palubě letadla, určitě neměli představu, zda piloti uposlechnou a zda vystačí palivo.

Jednu zbraň propašovali v kočárku s malým dítětem, které při osobní prohlídce hrozně brečelo. Druhou zbraň měla jedna z dívek ukrytou v kalhotkách.

K únosu došlo ve chvíli, kdy bylo letadlo nad Teplou. Únosci nejprve napadli několik cestujících. Poté pilotům strhli z hlavy sluchátka a přikázali jim, aby letěli do Západního Německa nebo je zastřelí.

Piloti se je pokusili zmást manévrem, který měl předstírat otáčení na západ. Únosci však sebou měli kompas a na lest okamžitě přišli. Došlo k dalším výhrůžkám, které vyvrcholily výstřelem z pistole, kterou držel únosce Adamica za kapitánovou hlavou. Kapitán se okamžitě zhroutil.

Druhý pilot o únosu nestačil podat hlášení, protože krev vytékající ze zastřeleného kapitána zkratovala navigační zařízení. Pilot se zachoval statečně a s pistolí za krkem, se strojem konstruovaným jen pro vnitrostátní lety, doletěl na nejbližší západoněmecké letiště ve Weidenu.

Západoněmecká policie však už o únosu věděla a únosce okamžitě zatkla. Pro unesené cestující přiletělo z Československa aerotaxi. Rakev se zastřeleným pilotem a věncem západoněmecké policie byla obřadně naložena do L 410, které odletělo zpět do ČSSR.

Případ tehdy vzrušil celý svět, protože šlo o první případ, kdy při únosu zahynul jeden z pilotů. Proto i vyšetřování probíhalo ze strany Západního Německa velmi důkladně.

Když se ČSSR nepodařilo dosáhnout vydání únosců, snažila se Bezpečnost najít u nás alespoň spoluviníky, které by mohla exemplárně potrestat. Na obrovskou propagandistickou akci doplatilo mnoho lidí z okruhu přátel únosců. Během vyšetřování se například objevila varianta, že únosci byli pod vlivem drog.

Ani stovky výslechů a snaha o rekonstrukci událostí nedokázaly odpovědět na otázku, zda šlo o plánovanou vraždu nebo nešťastnou náhodu. Němci to kvalifikovali jako vraždu.

Za vraha označený Lubomír Adamica krátce po zatčení spáchal sebevraždu. Ostatní únosci dodnes žijí v Německu.

Případ uneseného letadla byl propagandisticky zneužit až o několik let později proti nezávislé kultuře a mladým lidem s ní spojeným. Únosci a příznivci undergroundu však spolu nikdy nic neměli společného - jen dlouhé vlasy a zájem o muziku.

Do policejního soukolí se dostaly undergroundové skupiny The Plastic People of the Universe a DG 307. Začal tak jeden z prvních mohutných represivních kroků normalizační éry.

ukázky ze scénáře:

Zemanova kancelář I.

Před školou

Zemanova kancelář II.

Ruzyňské letiště

díly seriálu:

28. Poselství z neznámé země

29. Mimikry

30. Růže pro Zemana

další odkazy:

autoři a herecké obsazení dílu

jak to bylo ve skutečnosti