|
Planina na pokraji bažin II.
Rodrigo:
Poslužte si, je ledová. Spravuji doktorovi vysílačku. Potřebuje ji neustále. Někdy zde taky spává. A ne sám. To ho ráno probouzím. Vysílačkou. Za tím hřebenem je svoboda. Vaše i moje. Sám to nedokážu. Vy taky ne. Nevěříte mi?
Hradec:
Věřím, že svítí slunce, věřím, že je čtvrt na šest. Máte pro mě ještě jiná fakta?
Rodrigo:
Mou vlastí je Kuba. Mým úkolem tady bylo odhalit jedno ze středisek kontrarevoluce proti Chile. Teď mám důkazy.
Hradec:
Všichni máme věrohodnou legendu - pro každou potřebu.
Rodrigo:
Legendu máme pro nepřítele, ale my dva jsme spojenci.
Hradec:
Užitečný předpoklad. Ale není jediný. Na co jste myslel, když jste mluvil o důkazech?
Rodrigo:
Třeba na sabotáž na vaší lodi.
Hradec:
Co vy o tom můžete vědět?
Rodrigo:
Byla to společná akce CIA a starých nacistů. Chilské doly byly americký majetek, ale akci na lodi zaplatili a zorganizovali nacisté. Mestrey. V jeho trezoru jsou k tomu dokumenty. Dovedete si představit, jaký mají význam pro politickou kampaň, kdybychom je získali a převezli do Evropy.
Hradec:
Co to znamená my? Proč jste se jich nezmocnil sám?
Rodrigo:
Protože sám mohu udělat jen jedno z dvojího. Vybrat trezor, ale pak se odtud nedostanu. Nebo uprchnout, ale nikdo pak ty dokumenty nespatří.
Spolu to dokážeme. V Tukuaře je vrtulník lesní správy. Pilot je k mání za 500 dolarů. A ty jsou taky v trezoru.
Hradec:
Co víte o mé výměně?
Rodrigo:
Nic. Mestrey má vlastní tajnou šifru. A teď mě jenom poslouchejte. Můžete dělat, že spíte, že vás děsně nudím.
|
