V roce 1956 došlo v České Třebové v jedné ze čtyř železničních pokladen ke ztrátě jízdenek, rychlíkových příplatků a rychlíkových jízdenek do Prahy. Všichni si nejprve mysleli, že se jedná o hloupý vtip, ale jízdenky se nenašly. Proto druhý den ráno pokladní Růžena Vavřínová oznámila revizorovi, který z Prahy přijel na pravidelnou kontrolu, jejich ztrátu.

Vavřínová, která měla za jízdenky hmotnou odpovědnost, byla okamžitě přeložena na místo nádražní uklízečky.

Vyšetřování se ujal major Fürst s kolegou.

Vyšetřovatelé v Praze zjistili, že bylo použito asi 200 kradených jízdenek na trati Česká Třebová-Praha. V té době museli cestující při odchodu z nádraží použité jízdenky odevzdávat do nádražních schránek.

Protože vyšetřovatelé znali pořadová čísla kradených jízdenek, hledali někoho, kdo by si vzpomněl, kde jízdenku kupoval. Jednou takovou cestou byla i kontrola cestovních účtů, kam se jízdenky musely nalepovat.

Bylo vyslechnuto na tři desítky lidí. Většinou to byli muži, kteří jezdili na služební cesty, ale žádný si to nepamatoval. Až narazili na ženu, která u sebe měla jednu z kradených jízdenek a ta si vzpomněla, ve které pokladně jízdenku koupila a popsala i pokladní, která se okamžitě stala podezřelou.

Podezřelá pokladní zapírala a také při domovní prohlídce kriminalisté nic nenašli.

Mezitím Vavřínová psychicky neunesla svou situaci a pokusila se spáchat sebevraždu skokem pod jedoucí vlak. Vyšetřovatelé ji doporučili, aby si vzala dovolenou a manžela poprosili, aby ji hlídal do doby, než kriminalisté usvědčí pravého pachatele.

Svědkyně podezřelou pokladní usvědčila a ta se doznala, že jízdenky ukradla a prodávala. Důkazem byly kleště, kterými se jízdenky označovaly. Vyšetřovatelům se přihlásil svědek, kterému pachatelka zaplatila dluh 8.000 Kčs. Tehdejší platy činily kolem 1.200 Kčs měsíčně a ona nemohla dokázat, kde v té době tak velkou sumu peněz vzala.

Pokladní Vavřínová po vyšetření případu nastoupila do železniční účtárny v České Třebové.

Vyšetřovatel major Fürst byl špičkový kriminalista ze staré školy, známý vynikající intuicí, pečlivostí, přísnou nestranností i naprostou ignorací veškerých politických tlaků.

Proslul vyřešením několika velkých případů, kterým byla věnována mimořádná publicita. Některé případy byly literárně a filmově zpracovány.

Fürst nikdy nebyl členem KSČ a neustále musel čelit intenzivnímu tlaku nadřízených, kteří požadovali, aby vstoupil do komunistické strany. Odmítal stát se komunistou i přes osobní intervence ministra Noska.

Proto musel - jako ideologicky nespolehlivý - na začátku 50. let od kriminálky odejít k železniční policii. V roce 1959 musel SNB opustit úplně a do konce svého života musel obkresloval projektantům výkresy.

Také případ nádražní pokladní nechtěli komunisté spojovat s jeho osobou a tak v časopisu Signál přisoudili autorství případu politicky spolehlivějšímu majoru Štěpánkovi.

díly seriálu:

12. Kleště

13. Romance o nenápadné paní

14. Konec velké šance

další odkazy:

autoři a herecké obsazení dílu

jak to bylo ve skutečnosti

30 případů majora Zemana - úvodní strana

cyklus Kde je pravda? - úvodní strana

ideologická propaganda v Čs. televizi - úvodní strana

ideologická propaganda - úvodní strana

autor textu: Daniel Růžička