Odboj proti komunistické moci se začal konstituovat záhy po Únoru 1948. Po počáteční živelnosti a rozmachu začal počátkem padesátých let v důsledku tvrdého pronásledování upadat.

Od února 1948 zhruba do poloviny padesátých let vznikaly v Československu tisíce odbojových skupin. V letech 1950 - 1953 bylo za přímou "nepřátelskou činnost proti ČSR", tedy aktivní odboj, odsouzeno celkem 14 809 osob, z toho 12 980 bylo organizováno v celkem 1979 odbojových skupinách. Ovšem za stejné období bylo celkem podle zákona proti republice odsouzeno téměř 50 000 občanů. Ještě za krátké období říjen 1953 - leden 1954 bylo Státní bezpečností uvězněno 728 členů 87 odbojových skupin.

V podmínkách policejního státu a v prostředí, které málokdy umožňovalo život v ilegalitě číhala na odbojáře řada nástrah. Činnost některých skupin byla částečně či zcela vyprovokovaná Státní bezpečností nebo v řadě případů kontrolovaná příslušníky či agenty StB vydávajícími se za odbojáře a kurýry ze zahraničí.

Aktivity odbojářů spočívaly především v organizování ilegálních přechodů státních hranic, organizaci ozbrojených nebo politických struktur využitelných pro případ převratu, ve výrobě a distribuci protikomunistických letáků, shromažďování zbraní, aktivní zpravodajské činnosti pro zahraniční služby nebo čs. exil, přechovávání či provozu vysílacích stanic, ukrývání a péči o občany ohrožené zatčením a zahraničních kurýrů.

Jen v některých případech skupiny prováděly nebo připravovaly ozbrojené sabotáže či atentáty. Při odhalení hrozily vysoké tresty vězení i smrt.

Protikomunistický odboj ze zahraničí vedly od jara 1948 především skupinky zpravodajských důstojníků financovaných a organizovaných zpravodajskými službami USA, Velké Británie a Francie.

Skupiny pod vedením zkušených československých důstojníků vysílaly do Československa stovky kurýrů zejména se zpravodajskými úkoly. Kurýři se rekrutovali zejména z mladých Čechoslováků, získávaných v uprchlických táborech. Byla to nebezpečná práce, StB řadu z nich zadržela. Pokud nebyli zpravodajsky využiti, čekaly je dlouhé roky věznění nebo i smrt na popravišti.

Za mezník, kdy ustaly téměř všechny odbojové aktivity je všeobecně uznává rok 1956. Krátký liberálnější vývoj po jarním XX. sjezdu 1956 následovaly krvavě potlačené nepokoje v Polsku a Maďarsku.

Když tyto revoluční projevy odporu neuspěly a když je Západ nijak nepodpořil, bylo zřejmé, že systém dvou bloků je na dlouhou dobu stabilní a moc komunistů v porobených zemí je a bude pevná.

související texty:

třetí odboj

50. léta - úvodní strana

autor textu: Prokop Tomek