O dalším osudu Československa se rozhodovalo velkou měrou rovněž na poli zahraniční politiky. Třetí vláda Národní fronty prosazovala úzké spojenectví se SSSR.

Přestože oblíbeným motivem bylo prosazování role ČSR coby spojnice mezi Východem a Západem, neodchýlila se zahraniční politika od linie politiky sovětské.

Stát se postupně dostává do područí Sovětského svazu. Tato skutečnost se plně projevila v postoji ČSR k Marshallovu plánu.

Odmítnutí Marshallova plánu

Na schůzce ministrů zahraničních věcí Velké Británie, USA a SSSR právě sovětský zástupce zdůraznil, že tento plán zasahuje do vnitřních záležitostí evropských států a vyjádřil obavy z rostoucího vlivu USA. Na základě toho začal Sovětský svaz vyvíjet nátlak na země východní a střední Evropy k nepřijetí tohoto plánu.

Československá vláda i po sovětském odmítnutí uvažovala o Marshallově plánu jednat. Pro jistotu však vyslala do Moskvy delegaci v čele s Gottwaldem, aby ověřila Stalinův postoj k tomuto rozhodnutí.

Stalin však oznámil naší delegaci, že československou účast na Marshallovu plánu bude hodnotit jako čin namířený proti SSSR, takže ČSR byla nucena plán odmítnout.

Známý výrok Jana Masaryka na letišti v Praze po návratu plně vystihuje situaci:

"Do Moskvy jsem odjel jako ministr zahraničí suveréního státu a vrátil jsem se jako Stalinův slouha".

...vývoj tak nezadržitelně spěl k Únorovému puči.

související texty:

Komunistická strana Československa

volby 1946

SSSR

úvodní strana části

autor textu: Bedřich Marjánko