komunistický puč - hrozba použití síly

Únorový puč nebyl pučem v pravém slova smyslu. Nebyl reálně splněn jeden ze základních atributů, nedošlo k násilnému převzetí moci pomocí ozbrojených složek. Je nutné si ale uvědomit, že komunisté během celé vládní krize disponovali velkým počtem ozbrojených sil. K okamžitému zásahu byly připraveny oddíly Bezpečnosti, Lidových milicí, pohraničních pluků, na Slovensku byli aktivováni partyzáni ze Svazu slovenských partyzánů (připraveni táhnout na Prahu). Komunisté tak měli ve zbrani tisíce lidí. Je zřejmé, že v případě potřeby by tyto ozbrojené síly neváhali pro prosazení svých zájmů okamžitě použít.

protiústavní jednání komunistů

Komunisté během svého postupu k absolutnímu uchopení moci neváhali porušovat ústavu, platné zákony, nerespektovali usnesení vlády, porušovali zásadní principy demokratického státu. Již od konce války budovali své pozice v bezpečnostních složkách, až je zcela ovládli. Vytvářeli sítě agentů, informátorů a tajných členů KSČ v ostatních stranách NF s cílem je ovládnout.

Během vládní krize pak nepokrytě přistoupili k politickým čistkám, propouštění ze zaměstnání, omezovali svobodu tisku a shromažďování, zatýkali funkcionáře ostatních stran atd. Velkou roli v tomto procesu sehrály Akční výbory NF, které byly vytvořeny zcela protizákonně a jejichž činnost byla v naprostém rozporu s ústavou. Totéž platí o vytváření Lidových milicí, jako ozbrojené složky jedné politické strany - KSČ. Tyto aspekty zcela jasně určily charakter převzetí moci komunisty jako protiústavního puče.

V rámci ústavy proběhlo technicky pouze vyřešení vládní krize. Ministři podali demisi, prezident ji přijal a doplnil vládu podle návrhu jejího předsedy. Vláda následně získala důvěru v parlamentu. Formálně bylo postupováno podle ústavy. Prakticky však všechny tyto kroky, především pak rozhodnutí prezidenta Beneše přijmout demisi ministrů, proběhly v atmosféře zastrašování, represí a politické zvůle ze strany komunistů.

jiná alternativa?

Samozřejmě se nabízí otázka, zda bylo možné komunistům v provedení puče zabránit. Představitelé tří stran považovali podání demise za nejlepší řešení. Toto řešení zároveň patřilo mezi ty nejjednodušší. Brzy se ukázalo, že tyto strany nebyly na střetnutí s komunisty vůbec připraveny. Vzhledem k mezinárodní situaci je však velmi pravděpodobné, že by k podobnému výsledku, tedy uchopení moci komunisty, dospěla i každá jiná varianta odporu.

Únorový komunistický puč proběhl jakousi "pololegální" cestou bez krveprolití a masových zatýkání. Opravdový bolševický teror byl však rozpoután brzy po Únoru 48 a jasně tak ukázal, jací lidé a jaká ideologie se dostali k moci.

související texty:

vzpomínky poslance Josefa Lesáka

pamětní deska na studentskou demonstraci 25.2.1948

Únor 1948 - úvodní strana

autor textu: Jonko Totev

použitá literatura: 49