mládí

Rudolf Fuksa se narodil jako jediné dítě Rudolfu a Miladě Fuksovým v Motyčíně na Kladensku. Vyrůstal ve velmi skromných poměrech. Rodina bydlela u jeho strýce Josefa Fuksy v jedné místnosti v podkroví.

Malý Ruda prožil dětství vedle své o tři roky starší sestřenice Mileny, se kterou byli jako bratr a sestra. Posléze se trojčlenná rodina odstěhovala do Kostelce nad Labem, kde malý Ruda absolvoval čtyři třídy obecné školy, čtyři třídy měšťanky a kde také působil u vodních skautů.

Po druhé světové válce se Fuksovi odstěhovali do pohraničí - do města Chrastava u Liberce. Jeho otec se zde stal správcem tamní tiskárny v dnešní Družstevní ulici a v té samé budově rodina i bydlela. Díky tatínkovým zásluhám brzy dostali dekret na dům v Turpišově ulici (dnes budova České spořitelny).

U svého otce se vyučil typografem, ale jeho záliba v klukovských hrátkách na vojáky a zájem o zbraně vyvrcholily v roce 1949, kdy 4. dubna, kdy nastoupil základní vojenskou službu. Po vojenském výcviku se stává jako příslušník SNB členem Pohraniční stráže v Nýrsku, okres Klatovy. Prodělal i radiotelegrafický kurz ve Zbirohu a dosáhl hodnosti staršiny (hodnost převzatá od Sovětů, byla to nejvyšší poddůstojnická hodnost).

6. srpna 1951 přešel staršina Rudolf Fuksa hranice do západního Německa. V uniformě a se služební zbraní.

možné motivace k útěku

• Rudolf snil o Americe. Rodina tam měla navíc i příbuzné: sestru Milady Fuksové, která byla majitelkou hotelu v Clevelandu.



• Matčina snaha oženit Rudu s Věrou Kvartetovou. Vzhledem k tomu, že Ruda měl pro dívky slabost, dalo by se pochopit, že se s matčiným nátlakem neztotožnil. Své sestřenici dokonce v srpnu 1951 (tedy nejspíše několik dnů před útěkem) řekl, "že mu rodiče nutí Věru a že pomýšlí na útěk."



• Špatný zážitek ze služby? Uvědomil si Ruda, že Pohraniční stráž plní úkol nejen obranný, ale i znemožňuje lidem odejít do svobodné části Evropy, a může na ně dokonce střílet?

V protokolech StB se také objevilo tvrzení, dle kterého staršina Fuksa v Nýrsku okradl své kamarády a na základě tohoto zločinu byl degradován a hrozila mu vazba. Vzhledem k praktikám StB, kdy se vyšetřovatelé odbojové činnosti snažili kriminalizovat, se zdá tato cesta k objasnění důvodů k emigraci slepá.

Vše jsou však pouze hypotézy a pravé důvody se již nikdy nedozvíme.

agentem CIA

Ihned za hranicemi Rudolfa zaregistrovala americká hlídka a převezla k výslechu. V táboře pro uprchlíky Valka se seznámil se stejně starým Jiřím Hejnou, bývalým příslušníkem PTP.

Krycí doklady agenta chodce Rudolfa Fuksy na jméno Václav Trojan

Kontaktoval je zde československý zahraniční odboj spolupracující s americkou zpravodajskou službou (od roku 1948 CIC, cca od roku 1950 CIA).

Spolu s Jiřím Hejnou přešli, již jako agenti CIA, hranice zpět do ČSR, kde plnili úspěšně svěřené úkoly.

Osudné se jim stalo náhodné setkání s Františkem Dolejším, kterého Rudlolf znal z útvaru PS. Dolejš ho okamžitě poznal a následně i udal. 27. října 1951 při zpáteční cestě do Německa byli Jiří Hejna a Rudolf Fuksa v Klatovech na nádraží.

proces Hejna a spol.

V březnu 1952 jej v rámci Procesu Hejna a spol. Státní soud v Praze odsoudil (spolu s Jiřím Hejnou) k trestu smrti, propadnutí veškerého majetku, ztrátě občanských práv navždy a k vyloučení z vojska. A to za trestné činy velezrady, vyzvědačství a zběhnutí.

Následným žádostem o milost nebylo vyhověno.

konec cesty

8. 8. 1952 Rudolfu a Miladě Fuksovým přichází moták z věznice s naléhavým vzkazem pro oba rodiče. Oba rodiče a strýčkové Josef Fuksa a Jaroslav Kopecký se přichází naposledy setkat se svým jediným synem a synovcem.

Rudolf Fuksa na krátko ostříhán a ve vězeňských šatech je klidný, vyrovnaný se svým osudem.

Josef Fuksa: "Chtěl bych mít také takového syna, který umírá pro vlast."

Milada Fuksová: "Buď statečný až do konce, byl jsi hodný hoch. Dobrou noc."

Protokol o popravě je po vzoru nacistů stroze úřednický:

Prokurátor dal příkaz k předvedení v 5:04.

Odsouzený Rudolf  F u k s a  byl předveden v 5:06

S výkonem bylo započato v 5:08

Mistr popravčí hlásí, že výkon byl proveden v 5:10

Lékař hlásil, že smrt nastala v 5:18

Rudolf Fuksa umíral osm minut. Komunističtí vrazi ho nepopravili, ale umučili.

pátrání po ostatcích Rudolfa Fuksy

Po popravě Rudolfa Fuksy 9. 8. 1952 zažádali jeho rodiče Rudolf a Milada Fuksovi 10. 8. o tělesné pozůstatky svého jediného syna. Jako ve všech případech byla žádost zamítnuta, aniž by se žadatelé o výsledku rozhodnutí dozvěděli.

Přesto 15. 10. zasílá Rudolf Fuksa st. svému bratru Josefovi dopis, ve kterém píše: "Měl bych k Tobě, Josef, prosbu. Jak jsem se dozvěděl, pochovávají ty mrtvé hrdiny na hřbitově v Ďáblicích u Prahy."

Pro historika velice zarážející informace, neboť praktiky anonymního pohřbívání v Ďáblicích byly přísně tajné. První zvěsti o tajemném místě u severní hřbitovní zdi pronikly na veřejnost až kolem roku 1968. Velká záhada, avšak pravdu se již nedozvíme. Nicméně, zřejmě zde pátrání po ostatcích Rudolfa končí. Doba tomu nepřála.

Další kapitolu pátrání začíná Josef Fuksa. Jako bývalý tajemník Národně -socialistické strany na Kladensku v roce 1965 oslovil svého bývalého kolegu - nyní ministra spravedlnosti Bohuslava Kučeru - a stejně tak i Ministerstvo vnitra.

Odpověď přišla 13. 7. 1968 od Ministerstva vnitra:
"Sděluji Vám, že pozůstatky Rudolfa FUKSY byly uloženy na hřbitově v Ďáblicích, hrob č. 26, rakev č. 39. Informaci o přesném místu uložení Vám může podat správa tohoto hřbitova."

Josef Fuksa se na hřbitov ihned vydal a podal o tom zprávu svému bratru:
"Správce nám ihned ukázal místo. Nad jím označeným místem je velký keř rozkvetlých růží. Nikde není jiné označení než ty cedulky hrobů hromadných. Je jich tu celkem 32. Ti, zde ležící, nebyli zpopelněni."

Maminka Rudolfa, Milada Fuksová, při návštěvě hřbitova nabrala hrst hlíny na místě posledního odpočinku svého syna. Ta je dnes uložena v rodinném hrobě Fuksových na hřbitově v Chrastavě.

Roku 1990, kdy byl celý prostor hromadných hrobů upraven, se již rodiče Rudolfa ani Josef Fuksa nedožili.

rehabilitace

Rudolfa Fuksu ministryně obrany paní Vlasta Parkanová dne 11. listopadu 2008 ocenila Vyznamenáním Zlaté lípy in memoriam, a to za boj za demokracii.

Ocenění z rukou paní ministryně převzal prasynovec, autor tohoto textu. Při té příležitosti mu paní ministryně řekla: "Jsem ráda, že máte v rodině takového člověka. Můžete být na něj hrdí."

Mezi vyznamenanými toho dne byli například i plukovník Gabčík, generál Balabán, generál Peřina, generál Eliáš, Stanislav Broj a další.

Rudolf Fuksa byl tedy vyznamenán spolu s naprostou elitou hrdinů našich dějin.

post scriptum: boj o pamětní desku
(aneb jak se komunisté vyrovnávají s minulostí)

V létě 2008 jsem informoval pana starostu města Chrastavy ing. Michaela Canova o osudu Chrastaváka Rudolfa Fuksy. Pan starosta sám navrhl uctít památku tohoto hrdiny, a tak jsem podal návrh na pamětní desku na budově č.p. 408 v Turpišově ulici, kde Rudolf Fuksa žil.

Na zasedání zastupitelstva 1. 1. 2008 byl však návrh smeten ze stolu zástupci za KSČM, ČSSD, KDU-ČSL a za stranu Oldřicha Němce Pro změnu v Chrastavě.

Na druhém zasedání byl bod opět projednáván. Diskuse s dvaceti lidmi, kteří přišli zavražděného hrdinu podpořit, byla díky tlaku komunistů odsunuta až na konec zasedání. Šlo samozřejmě jen o snahu komunistů zúčastněné ponížit a ukázat jim, kdo je tu zastupitel. A pochopitelně strach z diskuse, strach z argumentů. Odpůrci pamětní desky totiž žádné neměli.

Zastupitelé, kteří byli pro pamětní desku:

Proti desce byli:

Co je k tomu dohnalo? Špatné svědomí, komunistická minulost? Nebo naprostá neznalost naší historie?

Dům je v soukromém vlastnictví, takže rozhodnutí zastupitelstva je v tomto případě nedůležité. Slavnostní akt se konal 13. 12. 2008.

Pevně věřím, že v budoucnu budou zastupitelé, kteří byli proti odhalení pamětní desky, morálně odsouzeni a budoucí zastupitelstvo se za své rozhodnutí omluví.

související texty:

pořad ČT: dopisy z cely smrti

CIC

Únor 1948

3. odboj

seznam popravených

autor textu: jindřich Šnýdl (prasynovec Rudolfa Fuksy)

fotografie na stránce: Jindřich Šnýdl