Již v říjnu 1948 byly zřízeny tzv. silniční prapory pro výkon základní vojenské pracovní služby beze zbraně pro politicky nespolehlivé brance. Reorganizací silničních praporů vznikly v září 1950 Pomocné technické prapory (PTP).

Vojáci PTP pracovali zejména na stavbách a v dolech. Pomocnými technickými prapory a Technickými prapory (pro "spolehlivé" vojáky se sníženou zdravotní klasifikací) prošlo asi 60 000 mužů. Z toho bylo z politických důvodů (klasifikace "E") zařazeno do PTP asi 22 000 osob.

Většina vojáků PTP strávila nedobrovolně v armádě mnohem více než kolik činila oficiální dvouletá základní vojenská škola. Někteří strávili u PTP i čtyři roky. Mnozí byli k PTP povoláni na výjimečné vojenské cvičení, které trvalo i více než dva roky.

Proto se staly PTP nejen zařízením pro umístění politicky nespolehlivých občanů k vykonání vojenské služby beze zbraně ale také nástrojem tvrdé perzekuce a pracovní exploatace.

PTP byly oficiálně zrušeny na jaře 1954. Režim tento krok prezentoval jako jisté liberalizační opatření. Ve skutečnosti byly vojenské pracovní útvary zachovány. Došlo k jejich přejmenování na vojenské technické jednotky (VTJ) a nadále do nich byli zařazováni "kádrově závadní branci".

související texty:

situace v armádě

Alexej Čepička

PTP měly vyřešit problém s politicky nespolehlivými branci (ČT24)

autor textu: Prokop Tomek