Mírový klub (MKJL) založili na počátku prosince 1988 v Praze Ota Veverka, Stanislav Penc a Heřman Chromý. V základním prohlášením zakladatelé odmítli rozpor mezi slovními proklamacemi o mírovém soužití a opačnými skutky vládních představitelů.

Činnost klubu bez pevné organizační struktury byla zejména soustředěna na rozvíjení alternativní kultury a spolupráci s ostatními nezávislými iniciativami, s nimiž organizoval řadu opozičních akcí, například demonstrace či kampaně za osvobození politických vězňů.

V polovině května 1989 měl klub okolo osmdesáti členů, převážně z řad mládeže. V létě 1989 pořádali členové MKJL diskusní fóra na Karlově mostě a zúčastnili se několika pietních setkání na oběti potlačené studentské revolty v Pekingu. V polistopadovém období se činnost Klubu se soustředila na pořádání kulturních akcí.

Vznik MKJL souvisel s tradicí spontánních shromáždění mládeže, která se od roku 1981 každoročně scházela 8. prosince ve výroční den úmrtí Johna Lennona u jeho symbolického pomníku na Velkopřevorském náměstí.

Lennoniády v 80. letech

Původně malá spontánní setkání na Malé Straně přerostla v roce 1984 v protirežimní veřejná vystoupení. Tehdy setkání poprvé přesáhlo prostor Kampy a bylo příslušníky VB rozehnáno pomocí služebních aut a psů. Arogance policejního aparátu vedla k postupné politizaci vzpomínkových shromáždění, jehož průběh začaly ovlivňovat osoby z disidentského prostředí. Od poloviny osmdesátých let se zde pořádaly petice za propuštění politických vězňů, uzákonění náhradní civilní služby, odchod sovětských jednotek a odstranění jaderných zbraní na území Československa.

V prosinci 1985 se okolo tisíce účastníků vzpomínkového setkání za skandování pacifistických hesel vydalo centrem Prahy na neoficiální pochod. V reakci na prosincový průvod Prahou vydala Charta 77 dokument Prostor pro mladou generaci, ve kterém navrhla řadu kroků ke zlepšení podmínek života mladých lidí.

Na základě zkušenosti z prosincového shromáždění se Tomáš Dvořák rozhodl s několika přáteli založit novou organizaci Mladé umění pro mír. V květnu 1986 požádal přípravný výbor ministerstvo vnitra o schválení organizačního řádu, podle něhož se chtěl věnovat zejména kulturním aktivitám, podobně jako právě likvidovaná Jazzová sekce.

Přestože se v červnu 1986 přípravný výbor rozhodl po nátlaku ze strany StB na další činnost rezignovat, znamenal tento pokus první krok k formování neoficiálního mírového hnutí. O průvodu Prahou informovaly západní rozhlasové stanice, zprostředkovaly tak informace o výročních setkání mimopražským posluchačům, kteří v následujícím období tvořili významnou část jejich účastníků.

V příštích dvou letech připravilo vedení krajské správy SNB podrobný plán opatření, kterých se zúčastnilo několik stovek příslušníků represivního aparátu. V předstihu byly provedeny desítky preventivních pohovorů a byla aktivizována síť tajných spolupracovníků.

V roce 1987 navíc uspořádalo pod hlavičkou SSM také uspořádalo a podle policejních pokynů Pražské kulturní středisko v sále Městské knihovny odpolední koncert věnovaný Johnu Lennonovi, který měl odlákat část případných účastníků spontánního setkání na Kampě.

Na Velkopřevorském náměstí se přes uvedená opatření znovu sešlo několik set osob, jejichž věk se pohyboval mezi sedmnácti až dvaceti pěti lety. Podle hlášení StB převládaly osoby s dělnickou profesí, učni, studenti středních škol a pracovníci služeb.

související texty:

Lennonova zeď na Google Street View

nezávislé iniciativy

autor textu: Petr Blažek

použitá literatura: 66,67