"Vynesený rozsudek nad těmito vrahy a lotry jest zcela správný, politování si nezaslouží. Takto to dopadne s každým, kdo se stane posluhovačem a pomocníkem našich nepřátel a kdo podlehne vlivu západního štvavého rozhlasu."

(Josef Sláma, matrikář MNV v Bernarticích, člen KSČ)

Odbojová organizace Černý lev 777 vznikla na přelomu let 1948 a 1949. Působila v oblasti na Sedlčansku, Petrovicku, Milevsku a okolí obce Chyšky.

Tito mladí lidé se netajili s nespokojeností s mocenským monopolem KSČ po únoru 1948. Téměř u všech hrálo velkou roli rodinné prostředí. Řezáč, Sirotek, Dollista a Novák pocházeli ze zemědělských rodin. Starost o hospodářství převzali po svých předcích a nepochybně zdědili i zdravý vztah k rodinnému majetku. Byli tak zblízka konfrontováni se zemědělskou politiku KSČ: s jejím kolektivizačním úsilím a cílenou likvidací soukromě hospodařících zemědělců.

I rodina Šímova až do roku 1950 soukromě podnikala, vlastnila pilu. Řezáč a Kothera navíc byli z rodin s výrazným náboženským cítěním a katolická výchova měla vliv na formování jejich charakteru. Řezáč byl ve druhé polovině 40. let kostelníkem na farnosti v Obděnících.

Nesouhlas s režimem

Na základě rodinné výchovy a tradice byli ovlivněni poznáním, že projevy komunismu odporují lidské přirozenosti.

Řezáč demonstroval svůj nesouhlas s režimem ve volbách v květnu 1948 vhozením bílého lístku do volební urny. Spolu se Sirotkem, Šímou, Novákem a Dollistou poslouchali zahraniční rozhlasové stanice, především české vysílání Rádia Svobodná Evropa.

Naděje na změnu

Řada lidí měla v sobě po únoru 1948 naději, že komunistický režim nebude dlouho trvat. Podle jejich představ mělo být Československo osvobozeno ze Západu nebo mělo dojít na základě dohody mezi SSSR a USA ke svobodným volbám pod záštitou OSN.

I tyto úvahy je mohly vést k rozhodnutí založit odbojovou skupinu a pokusit se komunistické moci její totalitní postup komplikovat.

První akce

První větší akcí Řezáče a Sirotka bylo přerušení elektrického vedení do obce Nechvalice na jaře roku 1949. Chtěli tak překazit veřejnou schůzi, na které mělo být založeno JZD.

V květnu 1949 se rozhodli zastrašit újezdního tajemníka, který se jim zdál být až příliš horlivým a uvědomělým vykonavatelem politiky KSČ v kraji. Počkali si na něj, a když kolem nich projížděl na motocyklu, několikrát vystřelili do vzduchu.

Aby ztížili vyšetřování, vyhotovili Řezáč se Sirotkem několik letáků, které podepsali jménem skupiny "Černý lev". Letáky varovaly místní obyvatele před případnými svědeckými výpověďmi.

Zájmem skupiny bylo opatřit si zbraně, střelivo a munici. Mimojiné i od lidí, o nichž věděli, že je vlastní - například od truhláře Sejpala z Petrovic. Ten se však vzepřel a tak mu Sirotek vypálil několik ran do oken domu. Sejpal z obavy, že bude stíhán za nelegálně drženou zbraň, celou věc neohlásil.

Bombový útok na sekretariát OV KSČ v Sedlčanech

Vzorem se stala událost v Ústí nad Labem. Do povětří tam byl vyhozen krajský sekretariát KSČ. O výbuchu se mezi obyvatelstvem živě diskutovalo i v jiných krajích a Řezáč se Sirotkem se rozhodli uskutečnit podobnou akci.

Společně vyrobili nálož z ekrasitu, který se používal v armádě a v lomech. Šmída je na motorce dovezl v noci z 2. na 3. července 1949 k Sedlčanům, odkud se Řezáč se Sirotkem dál vydali pěšky. Sekretariát KSČ sídlil v tehdejší Palackého ulici čp. 42.

Poté, co se ubezpečili, že je nikdo nevidí, zapálili zápalnou šňůru a nálož prohodili zavřeným oknem do místnosti. Výbuch místnost zdemoloval a poškodil vybavení ve vedlejší místnosti, ve které měl službu újezdní tajemník, který vyvázl bez zranění.

StB zahájila pátrání, které však nevedlo k žádnému výsledku. Byla prověřována řada občanů v Sedlčanech a okolí, kteří byli známi svým záporným postojem ke komunistickému zřízení.

Úspěch akce a její velký ohlas posílila Řezáčovo a Sirotkovo odhodlání pokračovat. Vytipovali si sekretariát KSČ v Sedlci-Prčici, ale protože v domě bydleli další nájemníci, od provedení upustili. Uvažovali ještě o Neveklově, ale ten byl daleko od místa bydliště členů skupiny.

Bombový útok na sekretariát OV KSČ v Milevsku

Akce proběhla ze soboty 13. na neděli 14. května 1950. Řezáče a Sirotka na místo opět na motocyklech dopravili Dollista s Novákem.

Sekretariát se nacházel v přízemí dvoupodlažní budovy okresní spořitelny, která se nacházela na milevském náměstí čp. 123. V domě bydlelo ještě šest nájemníků.

Sirotek vhodil nálož trhaviny a otevřenou láhev s benzínem oknem do sekretariátu. Silný výbuch zcela zdemoloval část přízemí, zničil vnitřní vybavení sekretariátu a strhl strop v zasedací místnosti. Výbuch smrtelně zranil příslušníka SNB, který tu noc budovu sekretariátu hlídal.

Zdemolování sekretariátu vyvolalo poprask. Vyšetřování se ujala českobudějovická StB a krajský výbor KSČ tlačil vyšetřovatele k co nejrychlejšímu vyšetření případu.

Funkcionáři KSČ se začali obávat o svůj život. Mezi lidem se šeptandou šířily zvěsti, že za výbuchem stojí agenti západních rozvědek a partyzánské organizace. Mnoho odpůrců režimu bylo zatčeno, postupně však byli pro nedostatek důkazů puštěni na svobodu.

Utlumení činnosti

Výbuch v milevském sekretariátu je možné považovat za vrcholný projev odbojové aktivity organizace Černý lev 777. Po něm došlo v jejich aktivní činnosti k útlumu a získané zbraně byly ukryty.

Sirotek se ještě pokusil v květnu 1952 vloupat do budovy Místního národního výboru v Obděnicích. Domníval se, že tam jsou uložené zbraně. Protože byl vyrušen funkcionáři MNV, vystřelil do vzduchu a nepoznán utekl.

Řezáč, Dollista a Šíma museli absolvovat v letech 1951 - 1953 základní vojenskou službu. Nadále však sháněli zbraně a střelivo.

V noci z 30. dubna na 1. května 1953 Sirotek se Šímou barvou popsali silnici mezi Petrovicemi a Milevskem protikomunistickými hesly - "Poslední komunistický 1. máj", "Ať žije USA", "Den odplaty se blíží", "Víme o všech komunistech".

Hledání dalších skupin

v průběhu let 1949 - 1954 se členové skupiny Černý lev 777 několikrát pokusili navázat spojení s jinými ilegálními skupinami či osobami nebo kontakty se zahraničím. Činili tak přes osoby, které tato spojení mohly mít či je mohly zprostředkovat.

Prozrazeni a zatčeni

Členové organizace byli zatčeni na počátku července 1954.

Za prozrazením byla nepochopitelná situace. Kamarádem jednoho z členů organizace Bohumila Šímy byl František Pešička, který se na počátku roku 1954 seznámil s mladší seržantkou - písařkou okresního oddělení Ministerstva vnitra v Milevsku.

Zůstává otázkou, proč před ní Pešička o aktivitách odbojové organizace hovořil. Písařka podala svým nadřízeným hlášení, nakonec byla předvolána k výslechu na Státní bezpečnost do Českých Budějovic 2. července 1954.

Den po její výpovědi byli tajně zatčeni Šíma a Pešička. Následně ve dnech 3. - 5. července byli pozatýkáni Sirotek, Novák, Dollista, Kothera, Šimek a 5. července i Řezáč.

Státní bezpečnost u nich provedla domovní prohlídky, při kterých nalezla zbraně různého druhu a stáří, výbušniny, množství nábojů, protikomunistické letáky.

Na základě vypovědí zatčených, byli v průběhu července až září zatčeni další lidé. Z červencových zatčených byla vytvořena "protistátní skupina Františka Nygrýna a spol." a ze zářijových zatčených "protistátní skupina Vladimír Hřebejk a spol.".

Soudní proces

Hlavní líčení proběhlo v Milovicích před senátem Krajského soudu se sídlem v Českých Budějovicích ve dnech 25. - 26. října 1954. Milevsko bylo zvoleno proto, že celý proces měl být propagandisticky využit v rámci další vlny kolektivizace. Drobní rolníci v tomto kraji, kteří nebyli ochotni vstoupit do JZD, měli tak být zastrašeni.

Proces byl veřejný a odehrával se za účasti více než pěti set osob složených převážně z funkcionářů KSČ, pracovníků státní správy milevského okresu, členů JZD a drobných rolníků.

Krajský soud je uznal vinnými ze spolčení se navzájem "nebo s jinými osobami k pokusu zničit nebo rozvrátit lidově demokratické státní zřízení a společenský řád republiky, které jsou zaručeny ústavou."

Všichni se také měli dopustit trestného činu velezrady a kromě Kothery měli ještě spáchat trestný čin obecného ohrožení a vyzvědačství. Řezáč a Sirotek byli navíc uznáni vinnými i z trestného činu pokusu vraždy.

Jiří Řezáč, Jaroslav Sirotek a Bohumil Šíma byli odsouzeni k trestu smrti. Josef Novák a Jiří Dollista dostali doživotí, Ladislav Šimek 22 let a Karel Kothera 21 let.

Odůvodnění rozsudku

Předseda senátu JUDr. Karel Kapoun zdůvodnil rozsudek "vysokou společenskou nebezpečností" směřující ke zničení lidově demokratického zřízení v Československu.

Zdůraznil třídní nepřátelství. Neopomněl zmínit "kořistnickou" politiku šlechtického rodu Schwarzenbergů a řádu premonstrátů, jimž dříve patřila značná část půdy milevského okresu.

Odsoudil i církev, náboženství se podle něj stalo duchovní oporou feudalismu a zůstalo nástrojem "nejhrubšího sociálního útlaku i za kapitalismu a jeho vliv se projevil i v souzeném případě". Hanlivě pojednal politiku československého poúnorového exilu a činnost Rádia Svobodná Evropa.

Komunistická justice tak opět demonstrovala svoji moc a procesu využila jako zastrašovacího prostředku vůči vlastnímu obyvatelstvu.

Zamítnutá odvolání

Všichni kromě Kothery se odvolali, ale Nejvyšší soud 3. prosince 1954 odvolání zamítl a rozsudky potvrdil.

Řezáč se Sirotkem ještě žádali prezidenta republiky o milost, ale Antonín Zápotocký ji zamítl.

Rozsudek smrti byl vykonán 10. února 1955 v Praze na Pankráci.

František Pešička byl odsouzen v samostatném procesu k trestu odnětí svobody na 18 měsíců. Navíc se na něj vztahovala amnestie prezidenta republiky ze 4. května 1953 a byla mu prominuta část trestu ve výši jednoho roku.

Propaganda

Denní tisk o milevském procesu informoval v článku "Žádná protistátní činnost nezůstane nepotrestána" až 29. října 1954.

K případu se propaganda vrátila v roce 1974 v brožuře Magnet s názvem Podivný rok. Příslušník StB vyprávěl, jak se neustále setkával se zločinci z řad "třídních nepřátel". Příběh končí v roce 1968, kdy se dostal na lavici obžalovaných a v poslední chvíli ho zachránila srpnová okupace.

Rehabilitace

V roce 1968 si postižení a rodinní příslušníci popravených podali návrh na rehabilitaci. Před soudem poukazovali hlavně na přísnost rozsudku a postup vyšetřovatelů při psaní výslechových protokolů. Srpnová okupace však rehabilitaci zmařila.

Zvláštní senát Krajského soudu v Českých Budějovicích 13. ledna 1970 žádost o rehabilitaci postižených zamítl.

Po roce 1990

Po několikaletých peripetiích, kdy byly postiženým průběžně promíjeny a potvrzovány některé paragrafy, kdy jim zůstávaly zbytkové tresty, bylo trestní stíhání obviněných 6. května 1997 zastaveno. Dne 24. června 1998 pak byl definitivně zproštěn viny i Jiří Dollista.

Odbojovou aktivitu organizace Černý lev 777 lze zařadit na roveň činnosti skupiny bratří Mašínů.

související texty:

fotografie interiéru OV KSČ v Milevsku po výbuchu nálože

třetí odboj

seznam popravených

autor textu: Daniel Růžička

použitá literatura: 140